Okolo Kyjovského katastru

Podle nařízení vlády je v současné době možné se pohybovat jen v rámci katastru obce. Nu dobrá. Naštěstí kyjovský katastr je poměrně rozlehlý a tak jsem si naplánoval tréninkový výšlap okolo kyjovského katastru. Ne všude sice vedou cesty, ale tam kde to terén dovolí, se pokusím jít po hranici katastru.
V sobotu krátce po 8 vyrážím za město ke kapli svatého Rocha odkud se v půl deváté vydávám směrem na sever. Je poměrně dobrá viditelnost a teplota kolem nuly. Jdu velmi nalehko, v batůžku jen s vodou, svačinou a větrovkou. Hned první část cesty vede polní cestou ke Chrastí a prakticky okamžitě získávám blátivou zátěž na botách. Přes noc byla teplota pod nulou a tak jsem trochu doufal, že terén bude alespoň z rána pevný, ale bohužel není tomu tak.
U Chrastí lehce čistím boty a odkládám mikinu, teplota začíná rychle stoupat. Čeká mě úsek, kde hranice katastru vede po silnici až do Nětčic k bývalému smetišti. Tady pak opět po poli projdu kolem FVE a dál kličkuji mezi zahrádkami až na žlutou značku před Jasnou horou. Na Jasné si dám po 6 km krátkou pauzu a opět měním oblečení. Začíná být fakt teplo.
Cestou dál po žluté směrem na Čeložnice jsou fakt hezké výhledy, mimo jiné i na protější Bukovanský hřeben, kde budu za pár hodin. Před Čeložnicemi hranice katastru uhýbá doleva a konečně se zanořím do lesa. Hned na začátku lese potkávám letitý hraničník a cestou pak ještě několik. Obcházím Lenivou hrou a v lese je parádně, nikde nikdo, jen srnky a zajíci. Za Lenivou horu se hranice stáčí a postupně klesám až k silnici z Kyjova do Koryčan. Náhodně v listí objevím novodobý hraničník.
U Zlámalovy samoty přejdu silnic a ostře stoupám na Hrádek, kde bývalo hradiště. Zde se hranice naposledy stáčí k nejsevernějšímu bodu katastru na cestě do Haluzic. Ještě před továrnou Stabila odbočuji z cesty a kus jdu podél kolejí až k místu, kde se ke kolejím přibližuje nová cyklostezka. Co mi však nedošlo je, že mezi cyklostezkou teče Kyjovka. Zrovna když řeším jak přes ní, objeví se na cyklostezce běžec Zub. Chvíli pokecáme a já jdu hledat, jak se dostat přes Kyjovku. Sice v těchto místech není moc široká, ale na přeskok to rozhodně není. Naštěstí po chvíli objevuji v rákosí zarostlý starý nepoužívaný mostek a problém je vyřešen.
Dál pokračuji kousek po modré směrem na Vlčí jámy, ale hranice tu ještě dělá odbočku k severu. Je zajímavé, že prakticky v celé lesní části katastru hranici kopírují cesty či stezky a jde se tak velmi dobře. Nastoupám na hřeben a jdu po červené značce směrem k Bukovanům. V dáli je krásně přes vinohrady vidět Pálava a všudy přítomný Stražovják. U kapličky sv. Anny jsem v jednu hodinu a dám si delší pauzu a oběd. Tady definitivně opouštím lesní úsek, který byl úplně parádní.
Těsně před Bukovany odbočuji ze zpevněné cesty přímo do pole a čeká mě několik čistě polních úseků. Obava z bláta se ukazuje jako více než opodstatněná. Podejdu Bukovany a kousek za nimi se vracím na silnici a po ní jdu až k rozcestníku Čtvrtě. Odbočím směrem na Sobůlky, kopíruji rozmezí lesa a pole. Bláto všude, ale horší je ta hluboká orba, ve které se jde opravdu příšerně. Podél Bukovanského potoka se přiblížím ke Kyjovu, překročím silnici od Brna a pokračuji za Topcentrem znovu do pole podél remízku. Katastr tady dělá výběžek směrem na Strážovice. Bonusem je, že tady v poli je trvale neoraná část pro zvěř a těsně před silnicí na Svatobořice dokonce velká travnatá plocha.
Přejdu silnici do Svatěk, kus jdu podél Sobulského potoka a následně se stáčím ke Kyjovu. Když jsem byl u Haluzic zaskočen přítomností Kyjovky, ale vůbec mě nenapadlo, že když ji přejdu, tak ji budu logicky muset přejít ještě jednou zpět. A to místo je u Boří zátoky. Tady však bohužel žádný mostek rozhodně nikde není. Buď v Kyjově nebo kus zpátky před Svatobořicemi. Do pytle. Po krátkém váhání jdu do toho a Kyjovku přebrodím. Naštěstí není moc hluboká, ale o to víc je u břehů bahna. No hlavně že jsem zdárně na druhé straně. Krátce osuším nohy a kousek jdu po Mutěnce. Před kompostárnou odbočuji do pole a podél FVE jdu k silnici do Milotic. Hranice katastru tu pěkně kličkuje.
Za silnicí do Milotic vede hranice katastru výhradně po poli přes remízek až k železnici Kyjov-Vlkoš. Tu přelezu a podél remízku dojdu až k zahrádkám pod Skoronickou cyklostezkou. Tady se bohužel musím drobně odchýlit od hranice katastru, protože vede skrz oplocené zahrádky. Od cyklostezky pak jdu mezi vinohrady až do cíle k Rochovi. Krátce po páté hodině jsem na konci okruhu znovu u kapličky svatého Rocha.
Až na to bláto to byl super výšlap a můžu konstatovat, že Kyjovský katastr nabízí dostatek prostoru pro výšlapy.
38 km
1237m up/1185m down
9h na cestě/8h chůze

zvětšit mapu

Fotogalerie