Po hranici kolem ČR - VI. etapa

1. den pondělí 20.05.2024 - Janovičky - Otovice

17km/17km
460m up/713m down
4h na cestě/4h chůze
Nesnadný začátek
Vstáváme ve 4 a Oli mě opět veze na vlak, protože v tuto hodinu ještě šaliny nejezdí. Na nádraží jsem tak před pátou a až tam jsem si uvědomil, že jedu vlakem Brno-Praha. S touto tratí má Paťka bezpočet neblahých zkušenosti. Mě dnes čeká několik přesedání, tak snad to klapne.
Vyjíždíme přesně v 5 a jedeme bez problémů až do Chocně, kde mám přestoupit na vlak do Náchoda. Bohužel za Chocní je poškozena trať, tak je do Čermné zavedena náhradní autobusová doprava. Tuším komplikace. Na další přestup v Náchodě mám ale 20 minut, tak snad to vyjde. Náhradní autobus přijíždí skoro s 10 minutovým zpožděním. Kua. A protože silnice zdaleka nevede podél kolejí, do Čermné přijíždíme o 14 minut později. Vlak tu není a výpravčí se diví, proč nejedeme až do Týniště. Vracíme se do autobusu a řidič tedy pokračuje dál. Jede jak Fitipaldi. Nikde nezastavuje, což dost naštve pána, který chtěl vystoupit v Borohrádku. Vysedá za městem a musí se vracet několik kilometrů zpátky. Do Týniště přijíždíme o 10 minut později, přesto tu vlak už není. Prý netušili, že ještě přijede náhradní autobus. To fakt nechápu. Další vlak do Náchoda jede za 70 minut. Kua, kua. Zenově se vyklidním pomocí dvou Radegastů a čekám na další vlak. Naštěstí na něj navazuje autobus, tak sice se zpožděním, ale přeci jen mám šanci dostat do Broumova. Když pak na nástupišti sleduji jak narůstá zpoždění z důvodu čekání na náhradní autobus v Čermné, tak už se jen směji. V každém případě je jasné, že ten navazující autobus mi ujede. V Náchodě tak čekám na další vlak do Broumova. Po 6 hodinách cestování jsem nakonec zdárně v Broumově. Taxíkem se ještě nechám hodit do Janoviček, protože dupat těch 5 kiláků asfaltu do kopce se mi opravdu nechce, obzvlášť když jsme to loni s Portem šli dolů.
V půl dvanácté jsem u turistického rozcestníku v Janovičkách a vyrážím po modré směrem k hranici. Ostře nastoupám a po necelém kilometru jsem na hranici. Je tu pěkná cesta a jde se výborně. Prvních pár kilometrů ještě mírně nastoupávám a dost se to vlní, pak ale převládne sestupný trend. Cesta se však změnila v kamenitou úzkou stezku, po které se jde dost blbě. Po dvou hodinách si dám krátkou pauzu na svačinu a mažu dál.
Kousek před Šonovem mě hraniční pěšina přivede do dvora statku, kde mě vítá štěkající pes. Stačilo zadupat a odběhl, pro mě nepochopitelně, do Polska. Jsem kousek od malého silničního přechodu, ale napřed musím překonat drobnou říčku. Váhám kudy a jak na to a nakonec to zkusím přes krátký kus klády, která se zvrtne a zahučím pravou nohou do vody. Naštěstí je vedro a čeká mě asfaltový úsek, tak to nijak neřeším. Teď jdu delší část Polskem po silničce okolo statků. Silnička po pár km končí v jednom statku, ze kterého vybíhá agresivní štěkající pes. Snažím se kolem něj projít na stezku, která vede po louce kolem statku, ale nechce mě pustit. Nikde nikdo není a dupání na něj nezabírá. K ústupu se uchýlí, až když se na něj rozběhnu s napřaženými hůlkami. I tak ale od statku odcházím pozadu, protože na mě stále doráží. Až když jsem kus za statkem tak to vzdá a já si oddychnu a pokračuji.
Dál se polské značení snaží vést turisty mezi poli, ale je to dost šílená cesta, navíc prakticky neznatelná a navíc neznačená.
Ve 4 jsem přesto před hospodou v Otovicích a přestože jsem zvažoval, že bych ještě kousek popošel, tak nakonec se rozhodnu tu zůstat. Dávám si večeři a spát můžu za hospodou. Bohužel tu nejsou stromy, tak si ustelu na zemi. Nechytám si spaní a jdu do hospody dopsat cancák.
I přes počáteční komplikace se mi nakonec zdárně podařilo dostat se na začátek etapy a první krátký úsek byl na celkem na pohodu. Zítra to bude rozhodně výživnější.

zvětšit mapu

Fotogalerie