Cesta na Onen Svět

1. den pátek 08.05.2020 - Týn nad Vltavou - Milevsko

43km/43km
683m up/676m down
11h na cestě/9,5h chůze
V ráji
Vstáváme v 6 a po snídani vyrážíme autem směr Týn nad Vltavou. Krátce po osmé hodině parkujeme u rozhledny Semenec, kde naučná stezka začíná. Rozhledna je to poměrně nízká a je z ní výhled na Týn a elektrárnu Temelín.
Hned od startu však záměrně nejdeme po NS, ale volíme žlutou značku - chceme se podívat na soutok Vltavy a Lužnice. Místo je to pěkné, jsou zde památná Boží muka, ale takhle zespodu nic moc vidět není.
Dál pokračujeme po žluté značce kolem Lužnice přes osadu Permoník až do Kolodějí nad Lužnicí k zámku Mitrowic. Tady se loučím s Otou a Karin a dál pokračuji po červené značce podél Lužnice až do Bechyně. Cesta je to úžasná a pestrá. Kousek cesty vede po visuté lávce nad řekou a na protějším břehu je vidět krásná ferrata taky nad řekou.
V Bechyni jsem krátce před dvanáctou a to je čas oběda. Zkusím nakouknout na náměstí, jestli náhodou nemá nějaká restaurace otevřené výdejní okno. Vietnamská restaurace nezklamala - pivo, kofola a rýžové nudle s vejcem a kuřecím masem. Velká dobrota.
Nasycen a po delší pauze pokračují dál po červené kolem řeky. Víte, že v roce 1946, se také uvažovalo o vybudování přehrady od Bechyně až po Tábor? Ještě že k tomu nedošlo. Cesta je to tož fantastická.
Kousek před Dobronicemi si dávám další pauzu a půl hodinového šlofíka. Vůbec tentokrát jdu víc pomalu a dělám častěji pauzy. V půl třetí jsem v Dobronicích a připadám si jako v ráji. Obec má sice tvrz, ale jinak není vůbec zatvrzelá. Podél řeky pokračuji až k řetězovému mostu u Sedlce. Tento most byl dříve přes Vltavu u obce Podolsko, ale při výstavbě přehrady Orlík byl rozebrán a přemístěn den. Je fakt pěkný.
Tady odbočují na žlutou značku a definitivně opouštím Lužnicí. Následující asi 3km úsek přes Sedlec je celý po silnici a nijak zábavný není. Po překročení silnice č. 122 se ale znovu zanořím do lesa a je to zase super. Takto jdu až k osadě Hanov. Zde nastává velmi zajímavá situace, kdy na cca 1km není vůbec nikde značena žlutá značka, přestože jdu správně. Problém se vysvětlí, když po této cestě vejdu do dvora stavení, kde paní zalévá trávník. Ptám se jestli jdu správně po žluté značce a paní mi smutně s povzdechem sdělí, že tady nikde žádná žlutá značka není, protože je to soukromý pozemek. KČT to ví, ale nic a tím nedělá. Paní je z toho nešťastná, protože ji turisti courají po dvoře. Zhruba 400 m za stavením zase žluté značení začne.
Po žluté značce jdu kolem rybníka Tovaryš až ke studánce, kde se řádně napojím a doplním si zásoby vody. Kolem Milevského potoka dojdu až do Sepekova. Tady se vyměním žlutou značku za červenou značku a zkušeně vyrazím opačným směrem. Naštěstí si to uvědomím po pár metrech. Za obcí zase odbočím do luk. Pomalu se začínám pohlížet po nějakém místě na spaní. Tím že mám tentokrát hamaku potřebuji ke spaní les nebo aspoň dva stromy.
Kousek před Líšnickým rybníkem to dnes před půl osmou balím. Napínám hamaku a vařím si večeři - parmazánové rizoto. Po jídle rychlá hygiena, píšu deník a okolo aadesáté usínám.
Nádherný den. Uvidím co noc.

zvětšit mapu

Fotogalerie