Cesta na Onen Svět

2. den sobota 09.05.2020 - Milevsko - Smolotely

47km/90km
1031m up/1003m down
11h na cestě/9,5h chůze
hadí skóre 4/3 (včera viděni 3 aktivní slepýši a jedna aktivní půlmetrová užovka hladká / dnes viděn jeden aktivní slepýš, jeden bezhlavý slepýš a jedna vysušená užovka obojková)
Den slepých uliček
Včera večer jsem nebyl schopen dojíst celou dvojporci rizota, tak jsem si zbytek nechal na snídani. Hermeticky jsem uzavřel ešus a dokonale jsem jej umístil na strom mimo dosah zvěře. Noc v hamace byla překvapivě komfortní. Jen mě drobně rušilo štěkání lišky – asi chtěla moji snídani. Jinak jsem ale spal jako špalek, až mě v 7 hodin budí pád mojí dokonalé snídaně na zem. A přesně podle Murphyho zákonů ešus skončil dnem vzhůru. Kua.
Dělám si tedy novu snídani a balím věci. Vyrážím v 8 a po pár set metrech u Líšnického rybníku chci vyhodit do koše odpadky. Bohužel v kapse nejsou, takže se vracím až téměř na místo spánku a na podruhé se recyklace již podaří. Pak pokračuji po žluté přes Staňkov, kolem židovského hřbitova ke klášteru v Milevsku.
V půl desáté jsem u Vášova mlýna, je čas svačiny a jedenáctka Vévoda z Vysokého Chlumce bodne. Ovšem pak začíná úsek velmi nešťastného turistického značení a několikrát si zajdu. Kolem rybníků Boukal a Pokoj kolem 11. přicházím do obce Níkovice. Je tu krásné odpočinkové místo, tak si dám krátkého šlofíka. Pak přes Pechovu Lhotu krátce po 12. dorazím do Kovářova. Výdejní okénko místní restaurace s plzeňským pivem a řízkem se salátem mi dělá ale velkou radost.
Z Kovářova pokračuji směrem na Hostín a Březí – krásné malé vesničky, kde lišky dávají dobrou noc. Bohužel nekvalitní značení pokračuje, a tak si zase zajdu. Následující úsek vede po silnici až do osady Jalovčí, ale není to taková otrava, jak jsem čekal. Za osadou se nabízí odbočka ke Kryštofově skále a soše Buddhy – výhled do krajiny má parádní.
V půl třetí zdárně stojím u rozhledny na Onom Světě. Dám si pivko a colu a přemýšlím, mám dvě možnosti: buď tu někde zakempím anebo ještě šlápnu a dorazím až do Smolotel na chalupu (pivo a teplá večeře). Co si asi vyberu? Po vteřinovém zvažování vyrážím dál. Nejkratší cesta má 13km, ale vede po silnici – to rozhodně ne, tak jdu delší variantu ne tolik silniční, ale hlavně je po cestě ještě rozhledna Milada. Takže improvizuji a kombinuji turistické trasy s polními cestami, což se mi u Milešova vymstí a řeším prudký sráz v polomu. No nakonec s drobnou zacházkou jsem zase na značce a v pět stojím pod rozhlednou Milada. Výhledy jsou fakt úžasné, ale ještě lepší výhled je na kiosek s plzeňským a klobásou. Dávám si půlhodinový relax a napadá mě fantastický plán. Čas mám luxusní, cítím se výborně, tak si po zelené projdu podkovu až k vodě. Je to o něco dál, ale to nebude problém.
Boha jeho, až se bude vyhlašovat mistrovství slepých uliček, tak se hlásím. Bedna je jistá. Hned od Milady vyrazím mino cestu kros přes louku. Přeci ji nebudu obcházet, když vidím cestu, na kterou chci přijít. Kufr první – když se z přepony stane jedna z odvěsen. Takže pokorně dokončuji celý trojúhelník a dál jdu po značce. Cesta je to docela šílená, prudce klesá až narazím na kládami uzavřenou ohradu. Na barikádě je značka, za barikádou je značka, podle mobilu jsem na značce. No, pokud jsou tam někde krávy tak to dám a býka tam snad nemají, takže přelézám a podlézám klády. Po pár metrech narazím na dvě zelené šipky ukazující proti sobě – doleva a doprava. Marně dešifruji, co tím chtěl asi autor říci a jdu dál intuitivně. Samozřejmě blbě. Jsem už téměř na úrovni vody nic moc není vidět, tedy kromě té vody. Zoufale hledám kudy dál a na opačném konci vidím zelenou značku. Stoupám tedy k ní a dál už jdu po ní až k dalšímu ohradníku. Tentokrát elektrickému, podlézt nejde, tak přelézám. Třeba mě nakopne na zbytek cesty. Dál je již pěšina se značkou sice zřejmá, ale absolutně mě vyděsí, že most do Solenic na řece není. Vidím jen v dálce hráz přehrady, ale ta je strašně daleko a nekonečně vysoko. To ne, to už fakt ne. V tranzu jdu dál až se přede mnou objevil onen neexistující most. Dacan byl schovám za stromy a splýval s řekou. Hóóódně se mi ulevilo.
Přejdu most a kombinací červené značky, lesních a polních cest v sedm hodin za zvuku vyzvánění zvoničky končím výpravu u chalupy. Mám asi férový úžeh a su nasolený jak slaneček. Řeším to kombinací piv, sprchy a uzeného. Podpora základního tábora je dokonalá – děkuji.

zvětšit mapu

Fotogalerie