Okolo Orlíku

4. den pátek 17.07.2020 - Orlík - Smolotely

27km/133km
726m up/685m down
7h na cestě/5h chůze
Grande finále
Budím se před sedmou. Hamaka je fakt fajn. Zdá se mi, že drobně prší, ale je to jen okap ze stromů po celonočním dešti. Nicméně předpověď hlásí před 8 déšť. Bystře tedy vstávám a během přípravy snídaně se balím. Systém hamaky zafungoval na jedničku, jen propocené tričko pověšené na hůlkách pod hamakou je na tom ráno hůř než večer. Jinak všechno cajk.
Když mě po osmé vyprovází slunečné paprsky, říkám si, jestli ty předpovědi počasí vůbec k něčemu jsou. Za mě ne, jen se stresujeme, protože stejně počasí bude jaké bude.
Vyrážím po místní červené značce, která mě protáhne přes celý výběžek až zpět ke Schwarzenberské novogotické hrobce. Nádherná stavba.
Tady opouštím značenou cestu a téměř až dokonce jdu jen po neznačených cestách. Jako první zamířím na další výběžek do kempu Velký Vír. Very special place. Nemyslím to zle, ale tady se skutečně zastavil čas. Neuvěřitelné množství letitých karavanů, vyrovnaných do mnoha šiků v podstatě znemožňuje přístup k vodě.
Pak bych měl pokračovat 3 km po silnici přes Pukňov anebo to na dvakrát risknout lesem. Moc se mi si toho nechce, přeci jen jsem se už několikrát vyškolil, ale asfalt mě opravdu neláká. Navíc, když mi místní pán potvrdí, že tudy chodí, tak si toho jdu. Po pár desítkách metrů je mi jasné, že ten pán tudy šel naposledy, ještě když byl Šemík hříbě. Není to nejhorší zkratka tohoto výšlapu, ale příště bych to fakt obešel. Víc mokrý jsem nebyl ani při včerejších deštích.
Když už jsem znovu na cestě, velmi zvažuji, jestli jít až na konec "nezajímavého" výběžku. Chce to nemyslet a jít. Nádhera, navíc cestou přes výběžek narazím na pravácký dětský tábor. A konec výběžku? Nepopsatelné. V podstatě tu nic není, ale přesto je tu všechno.
Dál už kličkuji lesem a těším se do Vystrkova, resp. avizovaného hotelu Orlík - občerstvení by se již šiklo. Nicméně, když vidím jakým koncem světa jdu, přestávám v cokoliv doufat. V hotelu Orlík pak jen vidím spousty malých cvičících karatistů a zavřený bar. Snad ze soucitu se nade mnou číšník ustrne a natočí mi Plzeň a kofolu. Zpropitné odmítne. Nechápu.
Po občerstvení a krátké pauze pokračuji přes areál Šturmovky, kolem Taterova vrchu ke kempu Lavíčky. Cesta je to příjemná a kde se mi velmi dobře. Taky mě již pohání blízkost cíle. Po dohodě s místním správcem si ještě před Lavičkami kousek zkrátím cestu přes chatovou osadu. Za má úžasnou pláž a v půl jedné jsem v kempu Lavičky. A jestliže Velký Vír byl skanzen, tak Lavičky jsou skanzen skanzenu. Je to prostě jiný svět, který jsem v úžasu pozoroval, včetně místních figurek. Slupnul jsem langoš, pivo plus kofolu a definitivně opouštím přehradu. Mířím k Bohosticím, do kterých dorazím v půl druhé. Je ještě poměrně brzy, tak se stavím na pivko a oběd v místní hospodě. Pečou zde vlastní domácí chleba, který jde na dračku. Vypadá a voní úžasné.
Pak už mi zbývá jen přejít přes kopec kolem Makové a ve tři končím svoji cestu u Otovců na chalupě. Otovi pak ještě pomůžu s nejnutnějším, dám si sprchu a pak již přijíždějí další návštěvníci. Pouť budiž zahájena.
Celkově to byl velmi zajímavý trip a definitivně jsem se zamiloval do hamaky.

zvětšit mapu

Fotogalerie