Pěšky na Papahuťu

2. den úterý 02.06.2020 - Napajedla-Klášťov

46km/94km
1719m up/1240m down
11h na cestě/9,5h chůze
Ohne Restaurant

Noc byla až nečekaně teplá, ale celou dobu mě ze spaní rušily projíždějící vlaky a auta po blízkém tahu UH-Zlín. V 5 ráno mě budí vycházející slunce, ale vzhledem k času na to odmítám reagovat. Definitivně mě v 7 budí kohout. Tak tedy vstávám, balím a chystám si snídani. Lehce před osmou už šlapu.
Budu muset někde dobrat vodu, protože vak jsem ještě nedoplňoval a moc vody tam už asi nebude. Prosmýknu se ulicemi a výstoupám nad město k vodojemu. Před Pohořelicemi míjím modelářské letiště. Přes Pohořelice jdu po silnici až ke žluté značce a po ní přes areál Hájenka. Vyděsí mě cedule vstup zakázán, ale zdejší pracovník nemá problém když jen projdu.
Před Karlovicemi opouštím značku a do Lhoty jdu po polních cestách. Tady si před kostelem dám krátkou pauzu a svačinu. Vodu stále není kde dobrat, ale spoléhám na hospodu v Bohuslavicích.
Ze Lhoty jdu kolem Ranche Raibow a následně vstoupím do ohrady s krávami. Nemám to rád ale cesta tudy prostě vede. Rychle přejdu pastvinu, ale není kudy z ní vyjít. Tak musím podlézt elektrický ohradník. Lahůdka. To už ale jsem u velmi zvláštní stavby - vyhlídka Samuela Šroma. Není z ní nic moc vidět, ale hlavně není kudy od ní odejít. Tak se prodírám křovím a trávou až nakonec vyjdu v Bohuslavicích.
Tady mě uvítá zavřená hospoda. Sakra. Volím tedy brzký oběd ze zdrojů místního obchodu a kupuji velkou láhev Magnesie. Snad to bude stačit.
Nad Bohuslavicemi je pěkný zpětný výhled. Pak jdu kus lesem až nad Březůvky. Tady začíná největší opruz dnešního dne - více než 7km po asfaltové silnici. Humus. Utěšuji se ale vidinou hospody v Provodově. Když sem dorazím žíznivý jak velbloud, tak zjistím, že hospoda otevírá až za 3 hodiny. Do háje. Nezbývá než popojít ještě 2km na poutní místo Malenisko, kde je poslední dnešní možnost hospody. Hospoda tu skutečně je, otvírá už ve 2, ale až od středy. Mě fakt trefí. Naštěstí za kostelem je pramen "Svaté vody", tak konečně uhasím žízeň a doberu maximum vody. Dělám hodinovou pauzu.
Následně pokračuji po modré značce lesem až k silnici z Horní Lhoty (po ní jezdíváme autem na Hutisko). Přejdu ji a začínám nastoupávat na Spletený vrch, Klokočí a až na rozhlednu Doubrava. Když průseky lesa dovolí, tak výhledy jsou úžasné. Něco po páté jsem u rozhledny, ale je bohužel zavřená. Chtěl jsem tu přespat, ale hrozně tu fouká, tak jdu ještě dál.
Cesta je jako na houpačce, fakt mě baví, ani moc nevnímám, že pořád nastoupávám. Balím to v 7 pod Klášťovem a probíhají standardní večerní činnosti - napnutí hamaky, sušení věcí v zapadajícím slunci, vaření večeře (tentokrát rizoto s rajčaty a ořechy - velká dobrota) a samozřejmě péče o nohy. Něco po 9 jdu do betle.
Až na ten asfalt opět parádní den.

zvětšit mapu

Fotogalerie