Pěšky na Papahuťu

3. den středa 03.06.2020 - Klášťov-Hutisko

51km/145km
1589m up/1700m down
12h na cestě/9,5h chůze
Finále

Noc byla zajímavá. Usínám když vtom zaslechnu "brum brum". Okamžitě si vybavím Portovu radu "hlavně nepotkej medvěda". Ano vím, medvěd je zvíře plaché, ale ešus jsem po večeři neumyl a hlad je hlad. Když se to ozvalo znovu, uvědomil jsem si, že je to můj žaludek, který zpracovává rizoto.
V půl čtvrté cítím, že prší. Ignoruji to a spoléhám na intercepční kapacitu listů. Za tři hodiny sklízím plody své lenosti. Chtělo to přeci jen natáhnout rainfly. Výsledek jsou komplet mokré věci, následek je, že mi nezbývá než jít v plavkách. Což se nakonec ukazuje jako výhra.
Vrchol Klášťov (753mnm nejvyšší vrchol Vizovických vrchů) je kompletně zahalen v mracích. Jsem rád, že jsem se rozhodl tady nespat. Místo je velmi zvláštní. Vracím se zpět na značku a přes Pozděchov mířím na Vartovnu. A jde se mi fakt neuvěřitelně lehce i když je to kus po asfaltu. V 10 jsem u rozhledny. Krpál je to fajnový a rozhledna taky. Bohužel je pořád nízká oblačnost a není nic moc vidět. Příjemné překvapení je o kousek dál vyvoněná Toika.
Hlodá ve mě pokušení dojít na Hutisko už dneska. Jdu relativní klesající hřebenovku po modré směr Vsetín a i přes kufr, kdy chybně sejdu že značky, tak do Vsetína dorazím v půl jedné.
Dám si rychlý oběd v Radegastovně U lva a měním plány. Čas je sqělý, nohy šlapou a tak volím o něco kratší, zato horší cestu přes Červenku na Cáb. Sice je to velký kus po asfaltu, ale drtím metry světelnou rychlostí. V nejprudším stoupání (25°) mi volá Porto. Najednou se vzdálenosti počítají jinak a ve 3 jsem u horského hotelu Cáb. Velmi milá obsluha nemá problém s tím, abych si na terase usušil všechny své věci.
Dám si dvojitou rundu pivo+limo a před čtvrtou vyrážím přes Ptáčnici a Tanečnici k Hutisku. Zbývá nějakých 17km včetně vrcholu Poskla. Je to krásná hřebenovka a jde se úplně parádně. Před Hutiskem míjím pomník Charlotte Garrigue Masarykové - údajně jediný její pomník v ČR. Konec až do Hutiska je sice po asfaltu, ale kouzelný. Baví mě okolní domky a samoty. V 7 konečně stojím na vrcholu Poskla. Cestou mi volají Mulén, Kovoš i Porto jestli nechci, svést. Ne, ten zbytek už si fakt dojdu pěšky. A tak po půl osmé po 51km jsem na táborové základně Kyjov na Hutisku.
Celkem 145km úžasného tripu stalo fakt za to. Mokré věci dosuším až zítra na slunci.

zvětšit mapu

Fotogalerie