Po hranici kolem ČR - I. etapa

2. den úterý 16.04.2019 - Janův hrad - Jaroslavice

56km 46km/87km
107m up/69m down
11,5h na cestě
Den jako na houpačce.
Ráno vstávám v 6 do promrzlé trávy plné jinovatky. Tarp je kompletně pokrytý námrazou. Hustá noc.
Po snídani balím vše ještě plné ledu a vyrážím v půl osmé zámeckým parkem do Lednice. Lednicí projdu poměrně rychle a začne peklo - nekonečná asfaltová silnice plná aut. Doufám jen, že mě žádné netrefí. Polykám kilometry a v duchu lamentuji, proč jsem do Mikulova nejel vlakem.
Jen tak ze zvyku vystrčím ruku a třetí auto zastavuje. Sympatický pan si jede do Mikulova omrknout novou práci. Hodil mě až k přejezdu - ještě jednou díky. Těchto 10 km nepočítám do statistiky.
Za Mikulovem se napojuji na cyklostezku. Na začátku je altánek, tak rozbaluji mokré věci a dávám si svačinu. V půl desáté vyrážím po cyklostezce. A je to peklo číslo II. 15 km po asfaltu je fakt záběr na morál. Navíc není celkem nic moc vidět - rovina jak u Kolína.
V půl 11 dojdu k vesnici Březí, kde mě láká restaurace Kovárna. Je však brzo a navíc chci pojíst až v Novém Přerově. Já bláhový. Lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše. V Novém Přerově je restaurace zavřená - ještě není sezóna. Do háje.
Pokračuji tedy dál po cyklostezce až k Jevišovce. Tady konečně opouštím cyklostezku a u odpočívadla hlídaného partou čápů obědvám, suším propocené věci a dávám si půl hodiny šlofíka. Bezva inspirace od Jakuba Čecha.
Po jedné vyrážím směr Hevlín. Cesta velmi připomíná loňskou nezáživnou cestu kolem Moravy. Nekonečné rovinky. Nasazuji sluchátka proti trudomyslnosti a hulákám do okolí. Vyplašil jsem i divočáka. Ve tři jsem konečně v Hevlíně - Hotel Zetocha. Pivo, Kofola, oběd, pivo, Kofola a nakonec jsem si domluvil i sprchu. Nový člověk.
V 5 jdu dál a rázem má cesta úplně jiný náboj. Několikrát přecházím přes meandrující Dyji, přičemž lanová lávka je velmi pocitová.
Závěr cesty je polní slalom mezi hraničními patníky - úžasné. Bohužel to není oficiální cesta a tak tu nelze čekat žádný rozumný plácek na spaní. Slunce rychle zapadá a tak to v 7 balím uprostřed polí u vytékajícího zavlažovacího hydrantu. Aspoň se budu mít kde ráno umýt.
Přes ranní nezáživné úseky nakonec parádní den.

zvětšit mapu

Fotogalerie