Po hranici kolem ČR - I. etapa

4. den čtvrtek 18.04.2019 - Lukov - Vratěnín

41km/170km
856m up/507m down
11h na cestě
NAPAPO
Dnes jsem si dovolil rozmazlit se vstáváním až v půl sedmé a snídaní u stolu. Sice jsem spal v penzionu, ale stejně musí dojít k pravidelnému přebalení batohu a tak jsem připraven vyrazit až ve 3/4 na osm.
Z pohodlí penzionu se špatně odhadují venkovní podmínky, ale z okna vidím, že "ani nejtenčí vlásek, co v kartáči mám, se vedrem nehejbá", tak hned od rána volím variantu triko a kraťasy. Byla to dobrá volba.
Vyrážím po červené a přesto, že to není nezbytné, chci se zajít podívat na Hardegg. Hned za Lukovem vyrobím kufr v kufru. Jak teď z toho ven? No došlo i na plazení se po břiše. Nakonec otrhaný jak samica jsem zase na značce a v 9 z vyhlídky shlížím na Hardegg. Pak sejdu dolů k řece a dál po zelené značce procházím parkem zpět na hlavní značku. Herdek to bylo pěkné.
Dál po červené přes Ledové sluje a Hraběnčin mostek dorazím před obědem do Vranova nad Dyjí. Obědvám stylově - krupicovou polévku s medvědím česnekem a špenát s vajíčkem. Byl to fantastický úsek, přestože cesta byla místy necestou.
Po obědě řádně zavodněný stoupám kolem zámku k silnici. Čeká mě asi 13km po asfaltu. Je to silnice, ale s minimálním provozem a krajina je super, tak to docela jde. Jiný názor mají ale chodila, která dostala řádně zabrat. Večer jim věnuji zvýšenou dávku Justu. Ještě jednou díky Beri, fakt to funguje.
Za Podhradím odbočím na polní/lesní cestu podél Dyje až ke Grasselově vyhlídce. Stoupák na vyhlídku je monstrózní. Sice jsou tam zbytky dřevěných schodů, ale jsou uvolněné a nestabilní. Zničený jak Hirošima jsem v půl čtvrté nahoře. Pauzička, písnička, výměna ponožek, popadnout dech a hurá do Vratětína. To je můj dnešní cíl.
Hospoda otvírá až v 5, tak skoro hodinu aspoň suším věci na návsi.
Hospoda nevaří, ale to mi nevadí, potřebuji hlavně zavodnit. Za celý den mám spotřebu jak velbloud. Během hodiny co sedím v hospodě, mě neuvěřitelně baví pozorovat místní chlapy. Je to jak z Nerudových povídek. Scházejí se postupně, jasně daný zasedací pořádek, kecy jak z rádia. Citát hovořící za vše: Franto, dáš si taky zelený pivo? Ses zbláznila ne, teď jsem žral špenát.
V šest vyrážím asi kilák za vesnici, kde mám od včerejška zamluvenou útulnu. Je to taková meditační kůlnička s krásným výhledem postavená na ŘOPíku.
NAPAPO je definitivně za mnou, zítra bych měl už nakouknout do České Kanady a večer se v Maříži potkat s Blaženou. Těším se, tak snad to klapne.

zvětšit mapu

Fotogalerie