Po hranici kolem ČR - II. etapa

7. den úterý 07.06.2022 - Svatá Kateřina - Capartice

43km/252km
1329m up/1181m down
11h na cestě/9,5h chůze
Prší krásně
Již v noci mě budí déšť. Sám sebe přesvědčuji, že do rána to určitě přestane, obzvlášť když jsem použil Blaženovu fintu a našel jsem si server s lepší předpovědí. Nepřestalo. Bohatýrsky snídám, přeci jen mě dnes čeká větší porce kilometrů. Na batoh nasazuji pláštěnku, sám oblékám nepromokavou bundu a v půl deváté vyrážím do deště.
První kilometry polykám velmi rychle. Není taky nad čím se zdržovat, když prší a přijdu k Předním Flekům. Cesta vede po asfaltové silnici. Vzhledem k vytrvalému dešti zvažuji, jestli mám jít dál po silnici a nebo podle svého původního plánu víc u hranice po polní cestě. Nakonec se rozhodnu pro držet se původního plánu. Z polní cesty se nakonec vyklubala zpevněná betonka střídaná s asfaltem a tak pohodlně dojdu až ke Všerubám. Zde já památník na komunistickou provokační akci Kámen. Mám za sebou 12 kilometrů, je půl jedenácté a vypadá to, že déšť slábne, takže i další směr volím podél hranice po zpevněné cestě.
Než ujdu další asi 2km déšť prakticky ustane a stojím na lesní cestě přímo na hranici. Jednoznačně volím cestu přímo po hranici po pěšině mezi patníky. Přestože jsem dosud byl relativně suchý, protože jsem po zpevněných cestách kličkoval mezi kalužemi, tak v tuto chvíli mám po 10 minutách chůze úplně promočené boty, ponožky i kraťasy. Přeci jen chůze ve vysoké mokré trávě na sobě nechává následky. Přesto se hraniční pěšiny držím, kdy je to jen možné a cesta je to neskutečně pestrá a zábavná. V jednu chvíli dokonce po hranici vede i německá červená značka, což ovšem nijak nemění charakter stezky. Na dvou místech jsem narazil na ty barevné historické kraničníky a fotím je Otovi. Již vůbec neprší, dokonce se vyjasňuje a tak sundavám nepromokavou bundu a dál jdu jen v tričku a ve čvachtajících botách.
Po 7 kilometrech chůze přímo po hranici přicházím k pěšímu hraničnímu přechodu Spálenec. Vypadá úplně jak ze Třech veteránů. Chybí tu jen Lasica a koza. Mám na výběr pokračovat již po české straně po asfaltové lesní cestě a nebo ještě kousek přímo po hranici, ale pak bych musel kus krosnout lesem, abych se napojil na plánovanou cestu. Volím hranici, protože navíc je šance, že v rohu na soutoku dvou potoků by mohl být další historický hraničník. Cesta již ale vede podél potoka a v mapě jsou i mokřady. Trochu s obavami přicházím na konec louky k soutoku potoků. Hraničník tu bohužel není a není ani jak přejít přes potok. Vzhledem ke stavu bot je to už jedno, tak jdu přímo potokem. Aspoň se mi umyly boty.
V lese se pak po chvíli napojím na lesní zpevněnou cestu a jdu po ní až do Horní Folmavy. Je tu hraniční přechod a taky obchodní centrum s restauracemi. Vybírám si restauraci Stodola a obědvám. Během oběda se snažím vysušit mobil, kterému navlhnul USB konektor a odmítá se nabíjet. Nakonec se to po větším úsilí za pomoci párátka a ubrousku podaří a tak po druhé hodině pokračuji dál. Jsem zhruba v půlce dnešní trasy a tak si dávám suché ponožky. Sice do promočených bot, ale i tak je to na chvíli příjemná změna.
Přímo za restaurací vidím cestu po které bych chtěl jít, ale je 300 metrů za ohraničenou loukou. Nedá se nic dělat obcházím to 2 kiláky přes Dolní Folmavu a dál mám v plánu jit od Ovčího vrchu zase přímo po hranici. Tady už ovšem začíná Český les a přestože je hraniční pěšina přítomna, tak vede dost náročným terénem, někdy po skalách, ale hlavně furt brutálně do kopce. Hodinky mi v jednom místě ukazují sklon 27 stupňů. Funím jak parní lokomotiva. V dálce několikrát zahlédnu i vrch Čerchov, kam dnes taky mířím.
Cestou nacházím ještě několik historických hraničníků a pak na místě nazvaném Tři znaky se dozvídám, že ty erby na nich jsou KB - Království Čechy, CB - Kurfiřtství Bavorsko a HP - vévodství Horní Falc. Kameny pochází z doby Marie Terezie, kdy se v roce 1766 znovu vytyčovala hřejivé. Přímo zde však žádný z nich není, je tu jen informační cedule a pěší hraniční přechod. Ještě pokračuji kousek po hranici a pak přecházím na zelenou značku a po ní jdu i kolem přístřešku Na Zlomu, kde jsem chtěl podle původního plánu spát. Na dnešek jsem ale domluvený s Otou a Karin, že to protáhnu až k nim do Capartic. Pokračuji tedy přes Čerchov. V šest jsem nahoře celkem vyšťavený. Vše je zde zavřeno, s čímž jsem počítal, tak si jen udělám pár fotek a po modré značce ostře sestupuji k červené, která mě dovede po 5 kilometrech až k Otovcům do Capartic.
Připouštím že dnes jsem ucaprtán, ale dnešní den mě moc bavil. Cesta to byla fakt super, zábavná. Ani dnešní déšť nakonec tolik nevadil.

zvětšit mapu

Fotogalerie