6. den pondělí 06.06.2022 - Alžbětín - Svatá Kateřina
30km/209km
942m up/1034m down
9h na cestě/6,5h chůze
Sbohem Šumavo
Zatím si můžu rozhodnutí spávat v penzionu jen pochválit. Večer totiž opět přišla neskutečná bouřka. Mně se však spalo velmi dobře až do 8 hodin, protože snídaně byla až od půl deváté. Dole v restauraci jsem zjistil, že jsem byl tu noc jediný host. O to opulentnější snídaně byla. Ani jsem nebyl schopen všechno sníst a vejce na tvrdo jsem se dovolil vzít s sebou. Báječné se hodila k obědu. Penzion u Larvů můžu jen doporučit.
Dnes vycházím až před devátou a hned od začátku je to pořádné stoupání - ze 750 do 1050 až nad Čertovo jezero. Všude kolem je vidět, že vody spadlo opravdu hodně. V lesích okolo se aktivně těží a v jednom místě potkávám chlapa s LKT81 a borec nasazuje řetězy sekyrou. Okamžitě si vybavím Luboše a jeho Lakatoš a směju se až k Čertovu jezeru.
U něj jsem v deset. Chvilku se vydýchám a pokračuji ve stoupání pod Špičák. Odtud vede asfaltová cesta až na vrchol Špičáku, ovšem kvůli ochraně přírody je vstup zakázán. Což nechápu, protože na Špičák se dá dostat jinými cestami přímo ze Železné Rudy bez omezení. Váhám jestli zákaz porušit, ale cedule hovoří jasně a nejde je přehlédnout. Když ovšem po cestě zhora přijede V3S, tak si říkám, že já té asfaltce ublížím rozhodně míň než ta vejtřaska a jdu na vrchol.
Na vrcholu Špičáku si dávám chvilku pauzu, jak jinak než u zavřeného kiosku. Bohužel je zavřená i rozhledna. Takto jim sem opravdu turisti jezdit nebudou, když jim nic nenabízí. Doba výletníků s vlastní svačinou je pryč. Zanadávám si, ale nedá se nic dělat. Chci si udělat aspoň fotku okolí ze schůdků k rozhledně. Tam si ale všimnu, že vstup na rozhlednu není uzavřený, není tam ani žádná zábrana. Chápu to tak, že co není uzavřeno je vlastně otevřeno a stoupám na vrchol rozhledny. Opět je sice opar, ale i tak je rozhled úžasný. Je krásně vidět Čertovo jezero, lyžařský areál Velký Javor a v dálce dokonce zase i Poledník.
Teď už mě však čeká evropské rozvodí řek Labe a Dunaje. Je opravu zajímavé, že Čertovo a Černé jezero spolu sousedí a přesto vody každého z nich tečou do jiného moře. Od rozvodí následuje neskutečný padák k Černému jezeru. Opatrně a pomalu klopýtám po kamenech dolů k jezeru. U něj mě čeká velmi příjemné překvapení. Přestože v mapách kiosek není, tak ve skutečnosti tady je. Sice pojízdný, ale je. Dávám si delší pauzu s pivem, tatrankou a nanukem. Na cestu si ještě kupuji ochucený Birell, k obědu se bude hodit.
Dál jdu po červené kolem jezera a místy je to opravdu chůze potokem. Včerejší bouřka byla fakt vydatná. Za jezerem se značka napojuje na asfaltovou cestu a tak už to bude bohužel až do konce. Po třech kilometrech přicházím k Bílé strži - nejvyšší vodopád na Šumavě. Následně mě cesta přivede na rozcestí Stateček. Je jedna hodina, nejvyšší čas na oběd. Rozdělám si vaření, suším věci. Musím říct, že kuskus se sušenými rajčaty a vajíčky na tvrdo, k tomu Birell pomelo-grep je velká dobrota. Chuti vůbec neublížil datum spotřeby 05/2019, ba naopak :D Dopřávám si delší obědovou siestu.
Po obědě už je cesta poměrně nezáživná asi 15 kilometrová, lesem a po asfaltu. Výhledů je minimum, tak si opět beru sluchátka a pouštím si muziku. Za zmínku jen stojí rozcestník Chodská Úslava, který je přímo na hranicích s Německem a po obou březích potoka jsou barevně vymalované historické hraniční kameny. Ota mě požádal, abych mu je zdokumentoval, když po cestě na nějaké narazím, tak mu je posílám. Jo a taky je tu polozbořený mostek.
V půl šesté jsem ve Svaté Kateřině u penzionu Račín. Následuje v rychlém sledu pivo, sprcha, série piv a večeře. Dnešním dnem jsem se rozloučil se Šumavou. Zítra už bych měl nahlédnout do Českého lesa. Shodou náhod je tento týden v Českém lese na dovolené i Ota s Karin a jsou kousek od místa, kudy zítra půjdu. Pokud se tedy nic mimořádného nestane, zítra je navštívím.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor