Po hranici kolem ČR - IV. etapa

1. den pondělí 29.05.2023 - Vejprty - Načetín

27km/27km
552m up/540m down
6h na cestě/5h chůze
Znovu na hranici
Budík mě budí ve 3:50. Snídám a dávám do batohu poslední věci. Autobus mi jede v 5 od Grandu. Při plánování takto brzkého odjezdu jsem ale nedomyslel, že v tuto hodinu ještě nejezdí MHD. Oli přináší velkou oběť a veze mě na autobus autem.
Na dálnici kromě kamionů nikdo není a tak krásně uprašujeme na Prahu, kde máme být v 8. A to je druhá věc, kterou jsem nedomyslel. Tou dobou totiž všichni jedou do práce a tak už od Průhonic popojíždíme v koloně. Když z Florence odjíždí můj autobus do Chomutova, stojíme teprve na Nuseláku. Kua pia. Další možný spoj jede až za hodinu a půl. Zkouším se tedy obrátit na Karin, která se nabízela s případnou pomocí, ale zůstala nakonec na chalupě ve Smolotelích. Nedá se nic dělat, kupují tedy lístky na vlak a čekám u kávy.
Přestože jsou Vejprty z Prahy prakticky na západ, tak vlakem vyrážím na severozápad do Ústí nad Labem, ale jen proto abych pak podél Krušných hor jel na jih do Klášterce nad Ohří. Krásná tříhodinová projížďka. Vlak naštěstí jede na čas a tak v Klášterci stíhám autobus do Vejprt. S dvouhodinovým zpožděním jsem nakonec zdárně ve Vejprtech a vyrážím na cestu. Dnes nemám úplně plán kam až chci dojít, spíše to chci kolem sedmé někde zapíchnout a uvidím, kde to bude.
Z autobusáku kličkuji ulicemi města do kopce směrem k lesu. Tam se po chvíli napojím na modrou značku a ta mi bude dělat společnost prakticky celý den. Lesními pěšinami přijdu po necelé hodině do Černého Potoka. Jsou hospody a restaurace, které jsou v mapách hlášeny a přitom již neexistují anebo mají zavřeno. No a pak jsou občerstvovny nikde neavizované a přesto plně funkční. A přesně to je případ kiosku na Černém Potoce. Dívám se na něj jako na zjevení. Podle hesla lepší pivo teď než dvě piva možná za chvíli si objednávám pivo a malinovku. Zapomněl jsem zmínit, že na rozdíl od minulého putování, kdy jsem spíš mrznul, je dnes strašné vedro. Ale vůbec si nestěžuji, hlavně že neprší.
Po pauze a svačině následují poměrně dlouhé rovné úseky, naštěstí lesem, k přehradě Přísečnice. Kolem její hráze jsem se minule autobusem vracel z Vejprt. U hráze je zaparkováno velké množství aut a z dálky vidím dobře známý slunečník. Snad další možnost občerstvení? I kdepak nic takového. Pak ovšem nechápu proč je tady tolik lidí. Přehrada slouží jak zdroj pitné vody pro široké okolí, takže rekreační využití nepřichází do úvahy a jinak tu nic není.
Od přehrady stoupám dlouhými úseky již po asfaltové lesní cyklostezce až na Skelný vrch, který je však sice relativně vysoký, ale dostatečně plochý a zarostlý, takže výhledy nejsou žádné. Pod kopcem u německé obce Satzung si dávám další svačinu a půl hodiny odpočívám a suším věci. Po cyklostezce pak dojdu až k hlavní silnici s hraničním přechodem Hora Svatého Šebestiána. Tady nastává ten případ, že je avizováno a není nic. Tak si aspoň na benzínce kupuji vychlazenou kofolu a po krátké pauze jdu dál.
Dál bohužel znamená nejen po asfaltu, ale přímo po silnici. Naštěstí je provoz minimální, ale je to děsně nezáživné. Aspoň že tu a tam je vidět klikatící se hraniční potok.
V sedm hodin přicházím do Načetína. Je tak akorát čas to dnes ukončit. V obci je avizován penzion s restaurací, tak to jdu zkusit. A opět je to ten druhý případ, je zavřeno. Když smutně stojím před penzionem a rozhlížím se, kde bych se uložil k spánku, vyjde ven paní majitelka a ptá se co bych rád. Říkám že hledám místo na spaní a i bych povečeřel. Sice mají zavřeno, ale polívku a Birell dostanu a pokoj se prý taky nejde. Víc než jsem čekal.
Dám si sprchu, ošetřím nohy a jdu spát. Nebylo to dnes sice tolik kilometrů, ale v kombinaci s brzkým vstáváním jsem dost unavený.
Dnešní úsek nebyl nic moc. Nudné rovné asfaltové úseky bez výhledů. Světlým bodem byl kiosek na Černém Potoce. Zítra by to mělo být lepší tak už se těším.

zvětšit mapu

Fotogalerie