2. den úterý 30.05.2023 - Načetín - Český Jiřetín
47km/74km
786m up/784m down
11.5h na cestě/9h chůze
Hodně dlouhý den
Vstávám v půl osmé a penzion je úplně prázdný. Večer mi ještě paní domácí říkala, že jedou brzy ráno pryč, tak mi nemůže udělat snídani a mám pak za sebou jen zabouchnout. Vařím si tedy snídani a půl deváté vyrážím.
Nejprve jdu asi dva kilometry po silnici do obce Kalek a za ní se u hranice napojím na zelenou a podél hraničního Načetínského potoka jdu až téměř do Brandova. Je to velká paráda, krásná cesta lesem, úžasný potok, skály. Fakt super. Jen jsem celou dobu ve stínu a je jen 9 stupňů, tak je mi chvílemi i chladno.
Kousek před Brandovem je cesta uzavřena. Staví se tu most. V tu chvíli mi dojde, co znamenala cedule o 2km dříve, že most přes přítok Načetínského potoka je uzavřen. No vracet se opravdu nehodlám a tak opatrně poskakuji na druhou stranu a kolem bagru až na cestu. V Brandově by měl být kiosek, ale moc s ním nepočítám. Dobře dělám, je zavřený.
Původně jsem chtěl Brandov obejít z východu a jít přímo k Hoře Svaté Kateřiny, ale v mapě jsem si všimnul, že za Brandovem u hranice vede bývalá důlní dráha. Vzpomněl jsem si na podobnou bývalou trať u Smolotel, která byla super a tak jdu k ní. No jak to říct. Jít po ní je nemyslitelné, je to zarostlá buš. Ještě že souběžně s ní vede polní cesta. Ta ale bohužel po chvíli končí. Dál můžu jít Německem po silnici - v žádném případě nebo se vrátit do Brandova - v žádném případě a nebo to střihnout asi 600 metrů po louce na další cestu - jdu do toho. Z minulosti již dobře vím, že louka u potoka většinou končí mokřadem. Ne jinak tomu bylo tentokrát a přestože jsem našlapoval opatrně skončil jsem v něm. Přesněji pravá noha až po kotník. Naštěstí to bylo spíš bahno než voda a tak jsem jen špinavý, ale celkem suchý.
Pak dojdu kousek po silnici až do Hory Svaté Kateřiny. Je skoro jedna hodina, mám za sebou 21 kilometrů a tak si v restauraci U Vleku dávám oběd a delší pauzu.
Po obědě pokračují opět podél potoka, tentokrát je to Svídnice. A zase je to velká paráda. Takto dojdu až do Nové Vsi v Horách, kde se napojím na červenou značku a po ní jdu směrem na Mníšek. Kousek před ním, na rozhraní lesa a louky teče potok a u cesty je nádherná tůňka. Neváhám ani minutu a dávám si koupel. Sice krátkou, zato ale intenzivní a osvěžující. Chvíli se ještě suším na slunci a pak jako politý živou vodou téměř běžím do Mníšku. Tady do mě spadnou dva Budvary a rajčatový salát. V pauze zvažuji, kde to dnes zabalím. Po koupeli se cítím výborně a tak se rozhoduji, že to dám až do Českého Jiřetína. Navíc je tam chválená hospoda U Kominíka, tak bych si mohl dát večeři a pivko.
Zase se držím červené a ta mi vydrží až do Českého Jiřetína. Cesta je to zase paradní a jak nastoupávám, tak jsou i občas nějaké výhledy. V jednom úseku mě zarazí cedule o ochranném pásmu potrubního vedení etylénu. U altánku U Desítky si dávám zase 20 minut pauzu a suším se. Pak jsi tak jdu a najednou jdu z kopce po šotolině a právě když si brblám pod vousy, že se po tom blbě jde, přijdu k silnici. To je nějaké divné, silnici bych potkat neměl. Dívám se do mapy a je to jasné. Zapomněl jsem odbočit a pár set metrů jsem si zašel. Sakra. Přibývající kilometry už jsou znát a nic navíc nepotřebuji. Musím víc sledovat značení a nespoléhat, na cesty.
Ve čtvrt na osm jsem žiznivý a celkem dost ušlapaný konečně u hospody. Beru za kliku a narážím do zamčených dveří. Tak toto se moc nepovedlo. Do pytle. Nedá se nic dělat. Rychle mířím dál za obec a podél Flájského kanálu hledám dva vhodné stromy. Trvá to dost dlouho, protože všude kolem je pěkný sráz. Nakonec něco po osmé napínám hamaku, chystám si večeři a spaní.
Přestože mám za sebou 47 kilometrů a byla to dost dlouhá cesta, tak to byl parádní den.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor