Po hranici kolem ČR - IV. etapa

6. den sobota 03.06.2023 - Zadní Doubice - Rožany

40km/220km
1079m up/1063m down
11h na cestě/9h chůze
Nejsevernější bod ČR
Jestliže včerejší noc nebyla dobrá, tak ta dnešní byla příšerná. Nemohl jsem usnout horkem a ve 3 ráno jsem se naopak vzbudil zimou. Mrznul mi nos a byla mi férová kosa. Vždycky jsem ve spacáku spával jen v trenýrkách a měnit to nehodlám, ale toto se mi nelíbilo. Po hodinách jsem se budil a snažil se zahřát, až jsem si v šest řekl, že prostě vstanu a najednou bylo půl osmé. To už jsem vstát naopak musel, protože mě dnes čeká větší porce kilometrů.
Je fakt zima, rychle balím a prsty mám úplně zkřehlé. Narozdíl od včerejšího rána ale krásně svítí slunce. Po snídani tak vyrážím jen v kraťasích a tričku. Jak ale jdu lesem a podél vody, kam sluneční paprsky nedostanou, je mi zase chladno tak si dávám větrovku. Nicméně celých prvních asi 10 kilometrů zase nastoupávám, takže větrovku po chvíli definitivně balím. Až na Hančův vrch je to krásná lesní cesta, která zřejmě ve středověku sloužila i pro povozy, protože má na několika místech zpevněné břehy. Dál už je to až na vrchol Tanečnice klasická lesní asfaltka.
Na vrcholu je moc hezká rozhledna a světě div se otevřený kiosek, ba přímo občerstvení. Je tu i trochu signál, tak si dávám větší pauzu, suším věci, posílám cancák na web a neodolal jsem pivu a grilované klobáse. Na závěr jsem si ještě vystoupal na rozhlednu, ze které je fantastický výhled do širokého okolí.
Dál mě bohužel čeká nejméně záživná část dne a tou je asfalt. Zpočátku sice cesta vede alespoň ve stínu lesem, ale z Dolní Poustevny je to už prach sprostá silnice až do Nové Vísky. Nicméně v Dolní Poustevně jsem v půl jedné, a protože je to poslední možnost, tak si dávám v restauraci U Fajnšmekra oběd. Dál je cesta opravdu ubíjející a až otravná. Dokonce došlo po dlouhé době na sluchátka a ACDC.
Po 23 kilometrech se kus za Novou Vískou napojuji na žlutou značku a konečně jsem zase na hranici. Ono sice ta hraniční pěšina není bůhví jak ideální na chůzi, ale aspoň je členitá a když se podaří pěkný les nebo výhled, tak je i co vidět. I když vzhledem ke včerejšku je laťka nastavena hódně vysoko. Takto klopýtám stezkou asi 6 kilometrů a kousek před nejsevernějším bodem si v altánku dávám delší pauzu a přeslékám se.
Je sobota a tak čekám, že u nejsevernějšího bodu ČR bude rušno, ale nepotkávám nikoho, jen jednoho staršího cyklistu, který tlačí kolo přes kořeny po té žluté značce, odkud jsem přišel. Nemám odvahu mu říct, že si nevybral dobře a to kolo bude tlačit ještě 6 kilometrů. Já tu udělám jen pár fotek, a protože už jsou 4 hodiny a čeká mě ještě dost kilometrů, tak peláším dál.
Od nejsevernějšího bodu vede krásná modrá značka a kus je to pěšina zase s potokem. Je až s podivem jak to na mě funguje. Rázem mám spoustu nové energie a cesta krásně ubíhá. Modrá značka se opravdu drží patníků a tam kde náhodou vzdaluje od hranice, je zase vyšlapaná pěšinka přímo mezi patníky. Říkám si, že už to přímo po hraniční pěšině dojdu až do Rožan, kde se mám potkat s Otou a Karin. Nepříjemné je, že mi došla voda a v tom vedru mám spotřebu jak velbloud. Buď trefím studánku nebo to budu muset vydržet. Když se na chvíli objeví signál, volám Otovi že do cíle dojdu až kolem půl osmé.
V jednom místě hranice prochází mokřadem a s tím už mám bohaté zkušenosti, tak sice nerad, ale kousek se od hranice vzdáním a úsek obcházím po louce. Rožany už mám na dohled. Závěrečných pár set metrů až k hraničnímu přechodu je dost krkolomných, ale nakonec před půl osmou stojím u benzinky přímo na hranici. Protože mám jazyk přilepený na patře a o žízeň bych se mohl opřít, nevydržím až do hospody a na benzínce si kupuji colu. Zmizí ve mně na dva loky.
Dál už jen dojdu k restauraci U Starého mlýna. Otovci tu auto mají, ale jsou ještě na procházce. Já na nic nečekám, objednávám si pivo a tresčí játra jako předkrm. Po chvilce přichází Ota s Karin. Dáme si tedy večeři a
jedeme do Kytlice, kde mají ubytovaní. Ještě si u piva chvíli povídáme a jdeme spát. Já ráno půjdu na nádraží na vlak a už mířím domů.
První delší část dnešního dne nebyla nic moc, až na krásnou rozhlednu Tanečnice. Hraniční část pak byla zase už fajn. Celkově tato etapa byla super a i díky počasí jsem si to moc užil. Když se podaří, rád bych šel letos ještě jednu etapu. Přeci jen mě čekají Jizerky a Krkonoše a tam na jaře bývá dlouho sníh.

zvětšit mapu

Fotogalerie