Po hranici kolem ČR - V. etapa

3. den středa 06.09.2023 - Hrádek nad Nisou - Černousy

42km/104km
670m up/657m down
10h na cestě/8h chůze
Trojmezí
Čeká mě velká porce kilometrů, tak vstávám před sedmou, abych mohl v půl osmé vrátit klíče od chatky. Slečna co včera slíbila, že přijde dřív, ale přijíždí až v 8. Slibem holt nezarmoutíš. Vyrážím tak s drobným zpožděním. Je 14 stupňů, přesto jdu v kraťasích a tričku. Když potkám chlapíka v dlouhých kalhotách, fleecové mikině a čepici, tak si oba v duchu poklepeme na čelo.
Začátek cesty vede podél Nisy prakticky přímo na sever. Řeka krásně teče. Za chvíli jsem na dalším význačném hraničním bodu - na Trojmezí Česko Německo Polsko. Zvláštní je, že za minulého režimu bylo toto místo absolutně nepřístupné a pečlivě hlídané. A to šlo o spřátelené státy.
Od Trojmezí mě čeká 5 kilometrů nezáživného úseku po docela rušných silnicích. Cestou přecházím 3 kruháče. Btw jak byste šli přes kruháč, který nemá přechody? Já jsem se držel toho, že chodec chodí vlevo, tak jsem šel v protisměru.
Silnice mě přivedla do Oldřichova na Hranicích. Evidentně lufťácká vesnička, ale moc hezká. Silnice je již od začátku značená jako slepá a opravdu končí točnou, která je však oddělena jen keři od polské silnice. Vůbec ta vesnička je celá propojená s polskou částí. Některé polské domy stojí viditelně za hraničními patníky, ale příjezd k nim je jen ze silnice z Oldřichova.
Já však z koncové točny pokračuji dál přímo po hranici. Pěšina není moc používaná a je pokrytá hustou trávou, která je ještě mokrá od rosy. Když se v jednom místě rozhlédnu, vidím v Česku v dáli Ještěd, z netypické severní strany, a v Polsku je vidět obrovský povrchový důl Turow s uhelnou elektrárnou.
Hranici opouštím v obci Uhelná a po cyklostezkách jdu kolem věrného parku až k Hornímu Vítkovu. U altánku Pod Výhledy si dávám svačinu a suším kompletně všechno oblečení. Slunce už opět nabralo na síle. Po pauze opět suchý se vracím na hranici a následující asi 4 kilometry procházím polským lesem. Byl to můj nejdelší dosavadní pobyt v Polsku vůbec. Do Česka se vracím u Heřmanic, které jen obejdu a spěchám do Kunratic. V tom vedru piju jak velbloud, a protože zatím nebyla žádná možnost občerstvení, tak mi dochází voda. V Kunraticích je otevřený obchod, tak si před ním udělám siestu a chvíli odpočívám. Dál mě čeká asfaltové peklo a to až do Filipovky. Nasazují brutální tempo a snažím se to mít co nejrychleji za sebou. Na konci Višňové jdu kolem výrobního závodu Juta. Moc hezký starý areál, který je dosud v chodu.
Ve Filipovce odbočuji po žluté do osady Saň. Úsměvné je, že hned další obec je Andělka. Na toto místo jsem se v tom vedru dost upínal. Je tu totiž ikonická restaurace Saň. Když k ní přijdu, vítají mě však jen zavřené dveře a štěkající pes. Mě fakt trefí. Když už zklamaný odcházím, vyjde na zahradu paní a ptá se:
"Vy jdete k nám?"
"Ano, ale vidím, že máte zavřeno"
"No, my ve středu máme zavřeno, protože jezdíme nakupovat, ale už jsme zpátky, tak vám klidně otevřu"
To se mi snad zdá, nemám slov. Okamžitě objednávám oblíbenou dvojkombinaci. Než mi paní přinese pivo, limču už mám v sobě a než se otočí mám v sobě i pivo. Přestože jsem nechtěl, tak si hned objednám další pivo.
Občerstvený stoupám po žluté k Andělce. Zastavím se u průsečíku 51. rovnoběžky a 15. poledníku. Žlutá značka mě pak dovede až do Vsi - symbolický název obce a pak až do Černous. Mám tu rezervován nocleh na Zámeckém dvoře. Po šesté hodině přicházím notně ucaprtaný na recepci. Než mi paní připraví klíče od pokoje, házím do sebe jednu Plzeň.
Dnes to byl profilově rozhodně vlídnější den, ale kombinace vedra a kilometrů byla přesto zničující. Sprcha se ukazuje jako nutnost. Pak ještě vynikající večeře a hurá na kutě.
Mám za sebou polovinu Frýdlantského výběžku, zítra ho dokončím a skončím před Jizerkama. Už se těším.

zvětšit mapu

Fotogalerie