Po hranici kolem ČR - V. etapa

2. den úterý 05.09.2023 - Varnsdorf - Hrádek nad Nisou

32km/62km
1119m up/1208m down
10,5h na cestě/7,5h chůze
Lužické hory
Vstávám v 7 a jdu rovnou na snídani. Čeká mě náročná trasa, tak moc neotálím a vyrážím. První kilometry se proplétám městem, je příjemných 19 stupňů a krásně to ubíhá. Na benzínce za městem si musím dát pauzu a řeším problém se serverem v práci. Když jsem hotový, odměním se kávou. Neměl jsem to dělat, větší hnus jsem už dlouho neměl.
Kousek za městem odbočím k hranici a jdu už pak po ní. Prakticky ihned začínám nastoupávat. Stoupák to je fakt brutální. Na kilometru nastoupám skoro 300 metrů. V deset jsem na prvním vrcholu Vyhlídka a dávám si pauzu a suším batoh a tričko. Pak ještě kousek nastoupám k Černé bráně a Trojhranu. To je velký kámen přímo v rohu hranice. Tímto jsem se rozloučil se Šluknovským výběžkem a již ukrajuji kilometry Lužických hor. Odtud pokračuji přímo po hranici a cesta se jen příjemně vlní. Trochu mě znepokojuje, že cesta nijak nestoupá a na Luž to je již jen kousek. Za chvíli se mé obavy zhmotní, když se přede mnou vztyčí kamenitá stěna na vrchol. Skoro to lezu po čtyřech. Na necelých 200 metrech naberu 100 metrů výškových. Nahoře jsem v jedenáct a dávám si další sušící pauzu. Je to nejvyšší vrchol Lužických hor, tak je tu poměrně dost lidí. Dlouho se tedy nezdržim, jen výběhnu na rozhlednu a pak pokračuji dál.
Z Luže jdu opět přímo po hranici a jak se dalo předpokládat, tak úplně stejný padák je to teď dolů. Není to sice tak fyzicky namáhavé, přeci jen většinu práce vykonává gravitace, ale jde se to děsně blbě a pomalu. Když pod pár kilometrech nacházím otevřenou německou horskou chatu neváhám ani minutu a jdu se občerstvit. Dál opět volím cestu po hranici a je to jako na houpačce. Krátké rovinaté úseky jsou pravidelně střídány většímy či menšími stoupáními. Jeden z těch ostřejších je vrchol Sokolík.
V jednu hodinu přecházím silnici u hraničního přechodu Valy a opět mě čeká festovní stoupání. Pak jdu kus po loukách a mířím na Jánské kameny. Chtěl bych tu poobědvat, ale nacházím jen zavřené dveře. Vařit se mi v tom horku nechce, tak to vydržím až na Hvozd. Při kličkování kolem hraničního přechodu se mi nepodaří najít odbočku přímo po hranici tak jdu německou cestou v těsné blízkosti. Opět je to lahůdkové stoupání. Ve tři jsem konečně nahoře a jsem dost vyřízený. Restaurace je naštěstí otevřená, tak se najím a vydatně napojím. Zůstavám tu víc jak hodinu. Je odtud v dálce vidět problematický polský důl Turow. Kolem něj půjdu zítra.
Krásně odpočinutý pokračuji v klesání po hranici až přijdu k silnici vedoucí do německé obce. Chci tady jít kus Německem, protože hraniční pěšina je děsně zarostlá. Myšlenka to byla sice dobrá, ale to německé turistické značení je otřesné. Frekvence značení je tak jedna značka na 500 metrů a to že stezka odbočuje se neobtěžují označit vůbec. Když zakufruju už asi po páté, nepustím si i jadrné zaklení.
Nakonec zdárně u hranice narazím na žlutou značku a jdu po ní až k České bráně. V těchto chvílích slunce dělá co umí a teplotu vyšroubovalo až ke 30 stupňům. Koupu se ve vlastním potu. U studánky si dávám zase pauzu a osvěžuji se výbornou chladivou vodou. Pak už jen projdu kolem Cikánského koutu a po modré mířím k Hrádku nad Nisou, resp. k jezeru Kristýna. Je to zatopený lignitový důl a nyní slouží k rekreačním účelům. Nutno říct, že prostředí je to parádní - písečné i travnaté pláže, spousta barů a restaurací a davy koupajících se lidí. Ani já se nenechám dvakrát pobízet. Jen co se ubytuji, spěchám k vodě. Voda je úžasná. Po koupeli se zastavím na večeři a pivko, nicméně dlouho venku nevydržím, protože po západu slunce teplota rychle padá. Zavřu se tedy v chatičce a píšu cancák.
Dnes budu spát jako dudek. Zítra chci vyrazit opět brzy. Profil bude podstatně pohodovější, ale bude víc kilometrů.

zvětšit mapu

Fotogalerie