Po hranici kolem ČR - V. etapa

5. den pátek 08.09.2023 - Nové Město pod Smrkem - Harrachov

31km/166km
975m up/827m down
9h na cestě/7h chůze
Jizerky
Vstávám před sedmou a chystám si snídani. Do vaku nabírám čerstvou studenou vodu a z ledničky si beru vychlazenou vrcholovou prémii. V půl osmé vyrážím. Chci využít chladnějších ranních teplot. Je 15 stupňů a to je fajn.
Poměrně rychle projdu městem a na jeho konci odbočuji na pomalu stoupající pěšinu. Za chvíli již jdu vysokou mokrou trávou. Trochu mě zarazí cedule "Pozor zlý kůň", ale jsem v klidu. Cedule je na ohradníku vymezujícím louku. Když však přijdu ke stáji a kolem dokola je ten ohradník, pochopím, že jsem naopak já měl jít po té louce. Kůň naštěstí není doma, tak s drobnými obtížemi překonám ohradník a dál již jdu lesem.
Pozvolna cesta stoupá kolem singltrekových tratí, kterých je tu opravdu hodně.
Kousek pak jdu po asfaltové lesní cestě až ke Streitovu obrázku. Zatím to byla pohoda. Jsem v 700 metrech a ještě musím nastoupat něco přes 400 a zbývají na to 3 kilometry. Po pár metrech tomu profil začne odpovídat. Jde se ale dobře, dokonce pofukuje lehký studený větřik. V půl desáté jsem nahoře. Kopec to byl rozhodně výživný, ale stoupák na Luž byl podstatně horší. Přeci jen na Smrk jsem šel po značených cestách. Dám si sušit věci a lezu na rozhlednu. Je dost pocitová a kývá se. Rozhledy jsou ale parádní. Škoda jen ranního oparu na obzoru. Zajímavé je, že od rána jsem nastoupal 604 metrů, ale klesnul jen 1 metr. Prostě furt do kopce.
Po pauze naopak začínám klesáním k Nebeskému žebříku. Když ho sejdu, pochopím ten název. Jsem rád, že jsem to šel dolů a to taky nebyla úplně procházka. Tady se napojím na červenou značku, která mě bude provázet už celý zbytek dne. A cesta je to úžasná. Zase jsem ve svém živlu - potůčky, skalky, chodník přes mokřad, prostě paráda. Na Pytláckých kamenech si dávám delší pauzu, suším všechny věci a pár minut si poležím. Pak už jen přes Jelení stráň a Lasičí cestu sejdu do osady Jizerka. Kouzelné místo. Je tu na výběr několik otevřených restaurací, tak váhám do které zajít. Tak nějak mě ale láká až ta poslední s příznačným názvem "Hospoda na Jizerce". Rozhodnuto, jdu až do ní. S drobnými pochybami tak mlčky mijím slunečníky zvoucí k návštěvě. Jsem přeci rozhodnutý. Mé rozhodnutí ale bere za své, když u jedné z restaurací vidím upoutávku "Uzený vepřový jazyk, křenová omáčka, knedlík". Podle hesla bližší košile nežli kabát usedám na zahrádku a hned si objednávám. Jídlo bylo vynikající, ale přeci jen mě trochu mrzí, že jsem takto vynechal vybranou hospodu a tak si říkám, že druhé pivo si dám až tam. Zaplatím a jdu asi kilometr k zavřené Hospodě na Jizerce. Čert vem jedno pivko, ale ta představa, že se sem potáhnu zbytečně a měl bych se vracet. Hlavně pro mě je nepochopitelný důvod - Otevřeno jen pro ubytované. To pak ale nemají inzerovat, že provozují restauraci.
No nic, dál mě čeká sestup do Harrachova podél Jizery a na to se těším. Řeku sice vidím jen mezi stromy, ale její hukot je zřetelně slyšet. U rozcestníku Údolí Jizery řeku křižuje železniční most, tak sejdu dolů k řece a kochám se. Za nově zbudovaným železobetonovým mostem pro pěší je chata s restaurací. Z technických důvodu zavřeno. Že se vůbec divím. To ovšem důvod uzavření následujícího Občerstvení u Mašinky je dost bizarní - zavřeno z důvodu výluky vlaku. Jako hospodu úplně nepotřebuju, tuto část jdu ve stínu a od vody jde krásný chlad, ale musím se těm náhodám smát.
U vlakového nádraží jsem už v Harrachově a lesní pěšinou scházím dolů do města a mířím k Fáfově boudě, kde je můj cíl. Dám si osvěžující sprchu a čekám až přijede Olinka s dětma. Přijedou za mnou na víkend a s Pájou si dáme zítra přechod Krkonoš.
Dnešní den byl o 100% lepší než ten včerejší. Výstup na Smrk nakonec nebyl taková hrůza a ten rozhled byl úžasný Osada Jizerka je taky fakt pecka, stojí za návštěvu. Asi jsem holt horský a lesní typ.

zvětšit mapu

Fotogalerie