5. den pátek 24.05.2024 - České Petrovice - Kladské sedlo
38km/150km
1389m up/1252m down
11h na cestě/10h chůze
Přechod Kralického Sněžníku
Byl to vskutku výjimečný den. Myslím, že na něj budu dlouho vzpomínat. Ale po pořádku.
Budík je nastaven na pátou. Nevím proč, ale budím se v půl páté. V 5.47 mi jede autobus. Standardní postup, obléct, sbalit, posnídat. Zatím neprší, ale déšť je na spadnutí. Předpověď potvrzuje celodenní déšť. No uvidíme. Zmoknu už cestou na autobusák. Autobus jede na čas, což se hodí, bo budu přesedat v Letohradu. Celou cestu jedou stěrače naplno. Přestup proběhne hladce a opět prší, opět stěrače naplno. Tomu říkám lákat na výšlap. Protože jedu v autobuse prakticky sám a nikdo nepřistupuje, jsem v Petrovicích ještě o 7 minut dřív. A neprší. Wow. V 6.42 už mašíruju po silnici k hraničnímu přechodu Adam. Jsou to jen 2 kilometry, tak to na rozehřátí není problém. Nechci předbíhat, ale co bych později za asfalt dal. Fakt, jsem to napsal? Nevěřím.
Na rozcestí u Adama se napojím na hraniční zelenou značku a té se dnes budu držet v podstatě celý den. Jen co obejdu několik obrovských kaluží, rozprostře se přede mnou nekonečná louka s vysokou trávou. Vyjeté koleje po pár metrech končí a je mi jasné, že suché nohy jsou minulostí. Zkouším čapí chůzi, ale jednak to dost zpomaluje a pak to především moc nepomáhá. Rezignuji a neřeším to. Občas louku vystřídá remízek, kde je tráva přeci jen nižši, tak té vody na mě nejde tolik. V jednom takovém remízku má být i přechod přes koleje. Právě když už si říkám, sakra tady někde musí být a pro jistotu kontroluji polohu v mobilu, vidím, že už jsem ho přešel. Vracím se a ty schody v houští jsem vážně neviděl. Na druhé straně kolejí se poslední deště podepsaly na vymletí hranice, tak se na značku drápu džunglí. Na hraniční přechod v Lichkově je to už kousek a po 9 kilometrech si dávám pauzu. Dokonce svítí slunce, tak suším nohy a měním promočené ponožky. Protože louky ještě budou pokračovat minimálně ještě dalších 5 kilometrů, tak si beru nepromokavé ponožky.
V 9 vyrážím a jako výzva na mě mává Klepáč neboli Trojmorski Wierch. Je to sakra krpál, čeká mě převýšení skoro 700 metrů. Novinkou na těchto loukách jsou mokřady, ale nepromokavé ponožky to krásně řeší. Zrovna když si libuji, že to hezky dávám, tak se zatáhne a začne drobně pršet. Pohoda, to znám už z Orliček, dávám na batoh pláštěnku a rázuju dál. V půl desáté se spustí regulérní chcanec se stupňující se intenzitou a s drobnými přestávkami výdrží až do tří hodin. Vytahuji pončo a s úsměvem na rtech jdu dál. V tom lijavci přicházím na slabé místo nepromokavých ponožek. Voda, která mi teče po nohách, teče do ponožek. No co už teď, dávat další suché stejně nemá smysl. Stále dál nabírám výškové metry a ty louky kolem jsou parádní.
V přístřešku pod Jelením vrchem si dávám 15 minutovou pauzu. Střecha má evidentně nejlepší roky za sebou, takže je všude mokro. Sedám si tedy na nejméně mokrou část lavice, dávám si tuňáka a plechovku Royal coly. Je dost chladno, tak raději šlapu dál.
Nyní mám před sebou závěrečný 1,5km trhák na Klepáč. Naproti se mi valí dešťový potok. Víte jaká je výhoda promočených bot? Nemusíte řešit cestu, prostě jdete. Vzdor živlům jsem ve 12 na Klepáči. Rozhledy nula, ale to jsem tak nějak čekal. Stejně bych na rozhlednu nelezl, vzhledem k jejímu stavu. Víte jaká je nevýhoda dotykových telefonů? Mokrou rukou nic nezmůžete. Jsem tak promočený, že ani není kde se utřít, tak si na ruku foukám. Fotka se nakonec podaří a tak spěchám dál.
Zatímco nahoru jsem šel potokem směřujícím do Černého moře, tak dolů zvládám kanyoning potokem tekoucím do moře Baltského. Ono se jde nakonec fakt dobře, když nemusím kličkovat a vybírat cestu. V sedle Puchača se napojím na červenou a na Kraličák vystoupám po ní. Ty zbývající výškové metry jsou fakt výživné. Pončo krásně zadržuje déšť a úplně stejně krásně zadržuje pot, takže jsem fakt durch. Přemýšlím jestli má vůbec smysl, ale aspoň mi není zima. Co mě fakt překvapí, je polská dvojice sestupující z vrcholu. Myslel jsem, že jiný takový magor neexistuje. Ve 3 jsem na vrcholu. To mi těch 8 kiláků z Klepáče trvalo 3 hodiny? To jako fakt? Bída.
Rozhlednu si z větší části domýšlím. Během focení ustal déšť a tak si říkám, že bych využil krytu v rozhledně a oblékl si suché věci. I ty najivko. Uvnitř je víc vody než venku. Ještě prostě není dostavěná.
Začínám sestup po zelené značce po hranici směr Kladské sedlo. U pramene Moravy to chvíli vypadá, že by se oblačnost mohla roztrhat a tak neváhám a sundávám pončo, pláštěnku, mokré tričko a dávám si jen větrovku. Pár hltů z pramene, fotka slůněte a valím dolů. No valím, prostě jdu. Těch kilometrů v tomto terénu a počasí je hodně. Chtělo to začít podle původního plánu v Lichkově. Když už neprší tak se jde hned líp. Všude tečou potoky vody. Pořád platí, že je lepší jít vodou než složité kličkovat nebo se bořit do bahna.
Těch zbývajících 9 kilometrů je nekonečných. Kvůli kolenům jdu z kopce velmi pomalu a tak to trvá dlouho. U rozcestníku, kousek před sedlem, potkávám 3 chlapy s obřími batohy a zaslechnu jak se baví o Kralíkách. Je pět odpoledne a tak si v duchu říkám "Nevím nevím chlapci, ale to do tmy určitě nestihnete", také třeba šli nakonec jinak. Já mám hlavně radost, že konečně stojím před chatou. Mám fakt dost. Hodím do sebe kofolu a jdu se usušit. Pak hladově zhltnu porci bramboračky s hříbky a guláš.
Vzhledem k tomu, že předpověď na další dny hlásí stejné počasí, na zítřek i s možností krup, tak jsem se už cestou rozhodnul, že putování ukončím. Jako zkušenost to myslím stačilo a nepotřebuji si dokazovat, že umím chodit v dešti. Vrátím se až s lepším počasím. Jinak jako přechod masivu Králického Sněžníku je to moc pěkná trasa. Jen bych doporučil určitě začít nejpozději v Lichkově a nebo se vyhnout spodní části bahnitých luk a vyjít z Králíků.
Zítra na chatě posnídám a budu spěchat do Starého Města na vlak.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor