7. den pondělí 10.06.2024 - Kravaře - Dolní Lutyně
37km/245km
295m up/335m down
11h na cestě/7h chůze
Propršený den
Vstávám opět v půl sedmé a hned kontroluji počasí. Pršelo ještě nad ránem, ale teď je jen zataženo. Jdu rychle na snídani do hotelové restaurace. V celé restauraci je připraven jen jeden stolek. Asi jsem byl jediný nocležník. Na stolku si všimnu i snídaňového menu, takže neudělám stejnou chybu jako včera a rovnou si objednávám obloženou mísu. Je to fakt mísa, ani to nemůžu dojíst.
Odlašuji se na recepci a co nejrychleji mířím směr Borová. Úvodní část je po silnici a tak nasazuji strojovou robotickou chůzi a skoro běžím. Déšť visí ve vzduchu a s obavami pozoruji mraky. Za Borovou konečně vcházím do lesa a naštěstí tu vede zpevněná cesta. Když už si dlouho užívám pěknou cestu, přijde mi to divné. Dívám se do mapy a jasně, přešel jsem odbočku. Nevadí, za chvíli bude možnost to napravit. Cesta však vede poměrně vysokou mokrou trávou. No což, umyju si zase boty. Pak se cesta změní v pěšinu, pak v neznatelnou stezku a v jednom místě opravdu netuším kudy dál. Nakonec se kolem včelích úlů dostanu znovu na cyklostezku a spěchám co to jde. Proběhnu obec Zástava a drobně mrholí. Zatím to řeším jen pláštěnkou na batohu. Na kraji lesa výrobím kufr a omylem jdu jiným směrem. Přijdu na to až když přijdu do vsi Vřesina přes kterou vůbec jít nemám. Už se nevracím a protože už férově prší, vytahuji i pončo. Na konci obce přijde pořádný chrsták a já jsem vděčný za ten kufr, protože v obci je u koupaliště sice zavřený kiosek, ale je před ním slunečník. Poskytuje mi vítaný azyl, protože prší fakt hustě. V okamžiku, kdy se pomalu naplňuje intercepční kapacita slunečníku, déšť trochu polevuje a tak rychle valím dál k obci Hať, kde je restaurace. K ní přicházím, když už zase fest prší. Není to však restaurace, ale jen takový vesnický výčep bez kuchyně. Během asi 3 hodin tu stihnu vypít pár piv, jeden svařák objednaný jako grog, zavřít hospodu, uvařit si oběd, otevřít hospodu a poznat několik místních týpků. Mám před sebou ale ještě asi 21km a čas nemilosrdně běží. Když konečně déšť před třetí poleví, okamžitě vyrážím a pěkně topím pod kotlem. Obec je nekonečně dlouhá a než ji přejdu, přestává pršet úplně, tak balím pončo. Říčka Bečva má lehce povodňový stav. Plné jsou i okolní potůčky. Na jednom z nich učí kachna mladé plavat v proudu. Spíš je to ale jenom unáší.
Za malým lesíkem se dostávám do polské obce Rakowiec a pak na silnici vedoucí do Bohumína. Tady je situace se soužitím Čechů a Poláků ještě zajímavější. Domy od sebe dělí jen silnice, takže vlevo bydlí Poláci a vpravo Češi. Hustý. Teď v tom nevidím problém, ale zajímalo by mě, jak to fungovalo za komančů.
U obce Chalupky je obrovské vlakové nádraží a taky bývalý hraniční přechod sloužící jako tržnice. Po překročení Odry vcházím do Starého Bohumína. Bohužel nemám moc času na prohlídku města, ale vypadá moc zajímavě. Rozhodně víc než o kousek dál ležící Bohumín. Do něj se dostávám po mostě přes D1.
Spaní mám domluvené v Dolní Lutyni a nechci z Bohumína jít po hlavní výpadovce, tak raději Bohumín obcházím severní částí přes Skřečoň a po silnici až do cíle. Už zase dost poprchá tak se to snažím doběhnout co nejrychleji. Docela mě překvapí telefonát z penzionu, jestli rezervace platí a kdy dorazím a co bych chtěl k snídani. S rozpaky si objednáván vaječnou omeletu a jsem rád, že mám kde spát.
Dnes jsem asi trhnul rekord v délce pauz - 4 hodiny je fakt moc. I přes to, že jsem dnes několikrát zmoknul - zdaleka ne tak jako na Kraličáku, tak to byl moc hezký úsek. Pěkná a pestrá krajina, lesy, louky i říčky. Fakt mě to bavilo.
Zítra jsem si domluvil snídani na 7 a dojdu do Třince. Trochu jsem taky asi zazmatkoval a koupil si už lístek na vlak. Jede v půl páté, tak snad ho stihnu.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor