2. den neděle 11.05.2025 - Velký Šošov - Mosty u Jablunkova
29km/49km
1069m up/1405m down
9,5h na cestě/7h chůze
Nejvýchodnější bod a Trojmezí
Usnul jsem prakticky okamžitě, ale v půl druhé mě vzbudil hluk partičky polských milovníků Queen, kteří si na chodbě udělali párty. Naštěstí dlouho nevydrželi, tak jsem v klidu spal až do sedmi. Snídaně se podává až od 9, a protože chci vyrazit dříve, tak jsem ji odmítnul.
Vyrážím něco po půl osmé prudkým stoupáním. Všude kolem je mlžný opar a je jen 6 stupňů. Stoupání mě ale dostatečně zahřívá. Cesta se dál příjemně vlní a je vidět jak se mlha trhá. Díky tomu se mi naskytne pohled na přede mnou se tyčící Velký Stožek. Opravdu výživný stoupák. Něco před devátou jsem nahoře a už se vzbudil muzikant, tak je nejvyšší čas posnídat. Převlékám se do suchého a kuchyni si rozbalím před hostelem, který je na vrcholu. Je krásné vidět do údolí, ale fouká a je kosa.
Po snídani pokračuji po červené a cesta teď bude převážně klesat až do Bukovce. Pod Bahencem opouštím značku a velmi pocitovou pěšinou mířím prudce dolů k potůčku. Na konci jej musím přeskákat po kamenech, protože pěšina končí přímo v potoce. Po zpevněné cestě dojdu až k mostu přes Olši. Krásná řeka. U hotelu Bukovec si dávám delší pauzu a potrestám se pivem, kávou a ořechovým dortem.
Občerstven pokračuji po silnici k hraničnímu přechodu a těsně před ním úhybám na zelenou značku a kolem rašeliniště nezadržitelně mířím k nejvýhodnějšímu bodu. Něco po dvanácté mám sbírku 4 krajních bodů zkompletovanou. A nečekaně tu potkávám 2 turisty. Dávám si obědovou pauzu.
Původně jsem měl v plánu se kousek vrátit a pak již po značkách Českem, ale od nejvýchodnějšího bodu vede pěkná pěšina do Polska, tak volím variantu žlutá značka Polskem u hranice přímo na Trojmezí. Celou dobu jdu sám, proto mě za obcí Jaworzynka překvapí poměrně velké množství lidí vracejících se od Trojmezí. Když k němu přijdu nestačím se divit. Asi proto, že se sem dá přijet autem z Polska i Česká je tu neskutečné množství lidí. Taky je tu hospoda. Něco takového jsem u žádného jiného Trojmezí nezažil. Přestože je pořád poměrně chladno, dávám si pivo, kofolu a chleba s paštikou a ředkvičkou.
Další cesta mě vede do obce Hrčava. Je to zase pořádné stoupání. Na začátku obce je moc pěkná kavárna, ale pauzu jsem měl před chvílí, tak pokračuji dál. Zpětnému pohledu dominuje dálniční most přes celé údolí. Za Hrčavou opouštím turistickou značku a dalších několik kilometrů kličkuji lesními cestami. Několikrát zakufruju a jednou dokonce vyrobím kufr v kufru. Když už se mám konečně napojit na zelenou značku, je cesta zatarasena pokácenými stromy. Úplně slyším tu Gandalfovu větu "Neprojdeš dál!". Jediná možnost byla jít z kmene na kmen jako po kladině. Ani jsem si raději nepředstavoval, že bych mezi ty kmeny spadnul.
Něco před čtvrtou jsem konečně u horské chaty Gírová. Původně jsem tady chtěl končit, ale chata je v pondělí zavřená a ještě je dost brzo, tak půjdu dál. Jen se občerstvím a chvilku se suším, protože po tom výstupu z Hrčavy na Gírovou mám tričko durch.
Jako dnešní cíl tedy volím Mosty u Jablunkova a pro nocleh místní hotel Grúň. Něco málo po páté jsem před hotelem.
Nevím jestli je to tím, ze už jsem si od včerejška zvyknul, ale dnes se mi šlo parádně. Původně jsem si myslel, že ten profil nebyl tak šílený, ale když vidím tu statistiku, tak těch výškových metrů bylo taky dost. Jen to nebyl takový dlouhý stoupák v jednom kuse.
Zítra ráno snídani opět vynechám, ale budu muset v obchodě zkusit sehnat dětský zásyp. Dnes mi došel a to by byl problém.
Zítra mě čeká prakticky celý den na hřebenu, tak moc s občerstvovacími zastávkami nepočítám. No uvidíme.
Napište svůj názor