6. den čtvrtek 15.05.2025 - Střelná - Třešňová
35km/172km
1392m up/1379m down
10h na cestě/8,5h chůze
Bílé Karpaty
Usnul jsem prakticky okamžitě, jen z dáli doléhaly zvuky projíždějících aut, ale nijak mě to nerušilo. Noc byla překvapivě teplá, dokonce jsem se musel vysvléct. Vstávám lehce před sedmou a zatím neprší. Mraky jsou ale všude kolem a brzy pršet začne. Snídám proto pod střechou a v 8 vycházím.
Jen co udělám pár kroků, začne drobně poprchat, ale není to nic co by pláštěnka na batohu a moje větrovka nezvládla. Snad se to nezhorší. Než dojdu dolů do Střelné, rozprší se tak, že nezbývá než vytáhnout pončo. Při stoupání na vrchol Končitá, jsem naštěstí před největším deštěm krytý stromy. Je to ale jen dočasně.
Na vrcholu se znovu napojuji na hranici a jak jsem zmatený, vydám se z vrcholu opačným směrem. Stojí mě to 200m navíc. Vracím se a kousek za vrcholem opouštím červenou značku a lesními cestami pokračuji nad Nedašovu Lhotu. Tam se znovu napojím na červenou značku a jdu pod vrchol Vysočka.
Po třech hodinách konečně přestalo pršet. Dosud jsem šel převážně po zpevněných nebo lesních cestách, ale teď mě čekají travnaté louky. Sundávám tedy pončo a oblékám si nepromokavé ponožky. Výstup na vrchol Kaňour mě pěkně prohřeje. Dosud nebyla cesta moc záživná, ale teď, když se lesy střídají s loukami, je opět vidět do okolí a je to parádní. Na vrcholu Kosák jsem kolem oběda, ale bohužel všude kolem je všechno mokré a nejsou zde žádné altánky. Jdu tedy dál a obědovou pauzu si plánují až v Sidonii.
Opět neodolám pokušení zkrátit si cestu neznačenými cestami. Opouštím žlutou značku a snažím se jít podle map lesními cestami. Chyba, velká chyba. Cesty, které tu mají být tu nejsou a naopak cesty, které tu nemají být tu jsou. Snažím se tedy aspoň držet směr, ale je to boj. Bořím se do bláta, prodírám se křovinami a ve finále scházím korytem potoka plného listí. Zapadám do něj až po kolena. To byl zase nápad za milion. Jako kratší to bylo, ale rychlejší ne a náročnější rozhodně ano. Když jsem konečně na pevné cestě, mám fakt radost. Taky se ukázalo, že nepromokavé ponožky už rozhodně nejsou nepromokavé.
Přicházím do osady Sidonie a hned na začátku je studánka s posezením. Dělám si tedy tolik potřebnou pauzu. Suším si věci a obědvám výborné kuře s kurkumou a basmati rýží. Hodinu se dávám dohromady. Před odchodem vybírám další suché ponožky. Čeká mě teď několik kilometrů asfaltu osadou a tam nic nehrozí. Osada je celkem pěkná, ale cesta dlouhá a nezáživná.
Proto jsem rád, když přejdu hlavní silnici a železniční tah Vlárským průsmykem. Po červené značce se opět nořím do lesa a stoupám do kopců. Opět mám pokušení zkrátit si cestu lesem, ale předchozí zkušenost mě odrazuje. Když ale uvidím, že zkratka je také zpevněná cesta vydám se po ní. Po 600m však zpevněná cesta končí dál pokračuje jen lesní a následně travnatá cesta. Pak cesta končí mokřadem a je to opravdu boj se vůbec vrátit na cestu. Mám opět promočené boty i ponožky. Zařekl jsem se, že už zkracovat cestu nebudu.
U rozcestníku Grófová si dávám pauzu a suším si věci na slunci. Jakmile pokračuji dál lesem, je znatelně poznat, jak klesá okolní teplota. Když něco po šesté přicházím na místo, kde chci spát - přístřešek Třešňová, je strašná zima. Chtělo by to rukavice. Z přístřešku jsem trochu zklamaný. Čekal jsem něco bytelnějšího, co mě bude víc chránit před větrem a chladem. Nedá se nic dělat stavím si tedy hamaku vedle. Na radaru vidím, že se blíží déšť a tak spěchám. Rychle nachystat hamaku a spaní, uvařit večeři a do spacáku. Ke konci už se doslova třesu zimou. Cancák píši ve spacáku a třesou se mi ruce.
Dnes jsem vkročil do Bílých Karpat. To je moje konečné pohoří. Byla to ještě větší porce kilometrů a bohužel i méně přestávek a výrazně horší profil, nicméně šlo se mi výrazně líp než včera. Je možné, že je to tím delším spánkem.
Zítra jsem chtěl spát na Mikulčině vrchu v penzionu, ale všechno už je obsazené. Nedá se nic dělat, tak to protáhnu kousek až na Velký Lopeník. Na sobotu mi tak zbude sranda úsek 13 km na Javořinu.
Napište svůj názor