7. den pátek 16.05.2025 - Třešňová - Mikulčin vrchChata Jana
24km/196km
916m up/836m down
8,5h na cestě/6,5h chůze
Kopanice - všechno je jinak
Jen co jsem po dopsání cancáku vypnul mobil, zpustil se pořádný slejvák. Řekl bych, že mi to nevadí a hovím si ve spacáku, ale není to pravda. Déšť mi nevadí, ale jinak je mi zima a marně se snažím usnout. Nakonec přeci jen únavou záberu, ale neustále se budím zimou. Je mi zima i od spodu, což je nezvyklé a tak kontroluji uchycení underquiltu, ale je v pořádku. Prostě je kosa a hrozně fouká. Navíc se změnil směr větru a večer postavená hamaka krásně čelila větru, zatímco nyní studený vítr proudí podél ní dovnitř. Chtělo to i podvlíkačky, ale kdo by je v květnu s sebou tahal, že. Nedá se nic dělat, musím tu noc nějak přečkat. Vydržím se převalovat do půl sedmé a vzdávám to. V hlavě si připravím plán, jak rychle provést následující činnosti, abych byl co nejdřív sbalený a oblečený. Se zmrzlými prsty ale balení moc nejde. Nemůžu ani povolit hamaku. Průběžně si ohřívám ruce u vařiče při souběžném vaření snídaně. Než ale dovařím čaj, je kaše úplně studená. Dobalím se tedy a vyrážím. Mám na sobě úplně všechno, včetně dlouhých kalhot. A skutečně velmi nerad se vzdávám noční košile.
Jdu po červené značce přímo po hranici. V lese je cesta fajn, ale na otevřených místech je tráva ještě velmi mokrá. Nasazuji čapí chůzi. U rozcestníku Bašta opouštím červenou a držím se žluté značky, která jde ještě kus přímo po hranici než odbočí mírně bokem do Žítkové. Cesta za tou odbočkou je ale děsná. Před nějakou dobou tu probíhala těžba a les je tu totálně zdevastovaný. Vyjeté koleje mají hloubku až půl metru, všude je strašně moc větví i slabších kmínků. Fakt děs.
Tento tankodrom končí až před Žitkovou. Původně jsem si chtěl dát pauzu ve vyhlášeném občerstvení U Hartmanů, ale otevírají až v 11 a hodinu se mi tu čekat nechce. Pokračuji tedy dál přes Žitkovou. Krásná malebná vesnička s domky rozstrkanými po šílených kopcích.
Když vystoupám nad vesnicí, vidím již před sebou kopce, které mě čekají. Jako první přijde na řadu Machnáč. Nejdříve si ale v motorestu ve Starém Hrozenkově dávám jídlo a delší pauzu, protože začalo i pršet. Čekání na lepší počasí si krátím kafulem.
Pauza se nakonec protáhla na hodinu a půl, ale plný elánu za svitu slunce vyrážím čelit kopcům. Na Machnáč jdu od motorestu lesními cestami a přestože je to opět řádný stoupák tak se mi jde výborně. Buď je to tím kafulem a nebo jsem si na kopce prostě zvykl.
Jen co se za Machnáčem profil trochu vyrovnal, sundávám větrovku a kalhoty zkracuji na kraťasy. Také končí les a z luk jsou opět neskutečně výhledy. Každou chvíli stojím a kochám se. V přístřešku pod Kykulou si dávám pauzu a civím do okolí. Přede mnou je vidět Lopeník a vedle něj v dálce již vystupuje Javořina.
Dal jdu kousek obcí Vyškovec a kousek před koncem uhnu na lesní cestu. Ta mě dovede k chatě Jana, kde jsem chtěl původně přespat, ale bylo plno. Zastavím se alespoň na pivko. Z terasy je nádherný výhled. Při placení se jen tak zkusmo zeptám, jestli náhodou nemají volnou postel. Prý mají. Fakt? Nechce se mi tomu věřit. Beru. Jen co to zprocesujeme spustí se pořádný slejvák, asi hodinový. To byla tedy klika.
Takže dnešní den končím o něco dříve než jsem plánoval a na zítřek mi zůstanou asi 4 km navíc. Dám si nejdříve sprchu, pak večeři a cancák dopisuji v posteli. Zítra vyrazím po snídani a něco po obědě bych se měl s Olinkou potkat na Javořině. Těším se na závěrečný den.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor