Po hranici okresu Hodonín

2. den neděle 25.04.2021 - Svatá - nad Čejkovicemi

45km/82km
1056m up/1069m down
10h na cestě/8h chůze
Auto cestu zpříjemní
Spím jako zabitý. V noci jen občas slyším houkání sovy. Budím se v 6.12, ale přijde mi to ještě brzo, tak prakticky okamžitě na čtvrt hodiny ještě tvrdě usnu. V půl sedmé vstávám do chladného rána. Jsou čtyři stupně, tak se rychle oblékám a chystám si snídani. V půl osmé jsem už i zabalený a vyrážím Ždánským lesem směr Červený kříž.
Za hodinu překračuji silnici ze Ždánic do Bučovic a spouštím se lesní cestou dolů kolem prameniště Trkmanky. Malá zajímavost, říčka Trkmanka je uvedena v Kilometráži řek ČR ještě jako sjízdná. To už si dnes neumím představit.
U Salaše se napojím na zelenou značku a dám si krátkou pauzu. Chtěl jsem tu dobrat vodu, ale jaksi není z čeho. Kua, další zdroj vody už dnes po cestě není. Co se dá dělat, budu muset někde vyptat.
V deset hodin jsem u partyzánského památníku u Zlatého jelena a dál pokračuji kolem bývalého vojenského objektu až k zatáčce u Bílého vlka. I tady silnici jen přejdu a opět mizím v lese. Kličkují lesem až k lesní chatce Těšanka, kde si dám v půl dvanácté delší pauzu. Pak jdu ještě kousek lesem, až se nakonec vynořím u vinohradů nad Dambořicemi a na několik dnů tak les bohužel opouštím.
Čeká mě teď pekelný úsek několika kilometrů po silnici až do Terezína. Slunce docela peče, tak sundávám větrovku a nasazuji strojovou chůzi. Před Bohumilicemi vedle mě zastavuje auto a mladý muž se mě ptá, jestli nechci kousek popovézt. No jasně že chci. On jede ze křtin do Krumvíře, tak se tam nechám vysadit na hlavní křižovatce. Kus asfaltového pekla tak mám rychle za sebou.
Kousek vedle je otevřený stánek s točenou zmrzlinou, dávám si dvojitou porci a odpočívám. Po pauze pak nejdu po silnici přes Krumvíř, ale obcházím ho kolem vinohradů. Jsou tu luxusní výhledy. Nicméně po pár kilometrech jsem znovu na silnici a trpím až do Terezína. Za Terezínem konečně uhýbám na polní cestu sběrem na Kobylskou skálu. Tady jsem chtěl původně přespat, ale díky autostopu a svižnému tempu jsem tu už ve tři, tak pokračuji dál. Zkusím dojít až do Vrbice.
Cestou míjím Kobylí vrch s novou rozhlednou. Ta si přímo říká o tematickou odbočku. Sice na obzoru je opar, ale výhledy jsou parádní. Určitě stojí za návštěvu.
Z rozhledny jdu po zelené do Vrbice. Už z dálky je krásně vidět místní dominanta - kostel sv. Jiljí. Je půl páté a u jednoho z hobbitích sklepů potkávám majitele, tak si vyptám vodu a rovnou si vařím večeři. Dám si delší pauzu a něco po páté pokračuji dál po modré na Čejkovice a chci dojít k altánku, u kterého hodlám přespat. V 18.45 jsem na místě, ale tak nějak mi nedošlo, že mezi vinohrady se mi bude hamaka napínat dost blbě. Navíc tu příšerně fouká.
V altánku si dám tedy jen siestu, provedu údržbu nohou, píšu deník a na spaní si přejdu za vinohradnickou boudu a konvenčně si ustelu na zemi pod plachtou. V půl osmé se už kosa v altánku nedá vydržet. Je sice 7 stupňů, ale pocitově tak nula. Rychle stavím přístřešek a mizím ve spacáku.
Dnes se mi šlo o poznání líp než včera, tak jsem zvědavý na další den.

zvětšit mapu

Fotogalerie