3. den pondělí 26.04.2021 - Nad Čejkovicemi - Sudoměřice
34km/116km
302m up/337m down
9.5h na cestě/6h chůze
Peklo zvané řeka Morava
Noc byla opravdu výživná. Limit mého spacáku byl téměř dosažen. Celou noc mě znepříjemňovaly 3 věci. Štěkání srnců - s tím jsem bohužel nemohl nic dělat, neuvěřitelný svit měsíce - vyřešila to čepička stáhnutá až přes oči a kurevská kosa. Když mi teploměr ve čtyři ráno ukázal mínus 3, tak se mi ještě přitížilo. I dnes jsem spal standardně oblečen, tedy trenýrky a tričko. Ne že bych se třásl zimou, ale ke komfortnímu spaní to mělo daleko. Natáhl jsem tedy na spacák ještě uderquilt z hamaky a úplně jsem cítil, jak mi začíná být teplo. Ihned jsem tvrdě usnul a vzbudil se až v půl osmé. A našel jsem underquilt skrčený mimo karimatku. Ale teplo mi bylo i tak, asi placebo pocit.
Je již spousta hodin a slunce už krásně hřeje, tak se přemisťuji znovu do altánku. Dělám si snídani a balím si věci. Na cestu vyrážím až v půl deváté. Nijak to ale nevadí, dnes mě nečeká dlouhý úsek. Plán je dojít do přístaviště Skalica nebo na Výklopník.
Slunce krásně svítí, ale větřík je čerstvý a ne moc teplý, tak jdu sice v kraťasích ale ve větrovce.
Teprve až tady jsem si uvědomil, co to znamená nekonečný vinohrad. Opravdu kolem dokola jsou jen samé vinohrady. V tomto kontextu u nás žádné vinohrady nejsou. Jen výjimečně si někdo dovolí zazlobit a mezi vinohrady se objeví malé políčko.
Za Čejkovicemi z vinohradů vyjdu na silnici, ale ještě před Velkými Bílovicemi odbočím mezi rybník Velký Bílovec a opět kolem vinohradů stoupám je křížku nad Moravský Žižkov. Trochu mě zarazí, když si z ničeho nic všimnu, že jdu uvnitř oploceného sadu. Naštěstí na konci je jen taková lebavá branka. A tak něco po desáté stojím u zmíněného křížku a zdá se mi nějaký povědomý. No jasně, to je místo kde jsem potkal Pala při obchůzce republiky. Krásná náhoda neplánovaně přijít na stejné místo, ale z jiné strany.
Dál kličkuji mezi vinohrady a v 11 jsem před Prušánkami. Dávám si delší pauzu a luxusní vydatný oběd. Následně kolem naftových čerpadel přejdu přes silnici do Mikulčic a pak lesíkem kolem slovanského hradiště směřuji k nové lávce přes řeku Moravu. Přejdu ji na slovenskou stranu a v půl druhé začíná 13 km peklo podél řeky. Cesta to není náročná, ale děsně nudná, nezáživná a ubíjející. A když si dám u hodonínského jezu hodinovou pauzu a vidím možnost piva a jídla na protějším břehu, tak to náladu taky nepozvedne.
Ve čtyři hodiny se vydávám na zbývající úsek k přístavišti ve Skalici. Chtěl jsem tu přespat ale není tu to nic extra, tak se rozhodnu, že půjdu až na Výklopník. Jen co přejdu Baťův kanál, usmívá se na mě Frigo. Milá návštěva. Jdeme spolu až na Výklopník a tam se se mnou Frigo loučí a předává mi dvě Plzně. Velmi milá návštěva.
Nicméně u Výklopníku přespat není moc kde, tak jdu ještě pár set metrů k altánku před Sudoměřicemi. Bohužel ani tady není kde napnout hamaku a už se mi nechce nic hledat, tak volím včerejší model na zemi. Stavím si tedy ležení, dám si jen Frigovo pivko, studenou večeři a píšu deník. Se západem slunce brutálně rychle klesá teplota. Je jen 6 stupňů. Deník teď už dopisují třesoucí se rukou a těším se do spacáku. Můžu si zase přispat. Zítra mám domluvený nocleh u Lukáše ve Velké a to není tak daleko.
Dnes to byl i přes říční peklo nádherný den.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor