Po hranici okresu Hodonín

4. den úterý 27.04.2021 - Sudoměřice - Velká

33km/149km
939m up/783m down
10h na cestě/7h chůze
Konečně les
Prožil jsem si šílenou noc. Ani ne tak kvůli zimě, přestože byly mínus 4 stupně, ale kvůli zádům. Trápím se s nimi víc než rok a v noci to dosáhlo nových rozměrů. Musel jsem si v jednu hodinu dát i brufen. Teda doufám, že to byl brufen, v té tmě jsem na to úplně neviděl. A podle toho, že to nepomohlo, tak to možná byl spíš endiaron.
Přestože jsem toho moc nenaspal, tak vstávám opět pozdě. Silně fouká a je strašná zima. Balím se, suším namrzlou plachtu a vařím si snídani. No vařím, došel mi plyn, tak čaj je jenom vlažný.
V půl deváté jsem už konečně na cestě. Po pár set metrech mě zarazí značka oznamující průchodnou výšku pod silnicí 1,7 m. Přinutit moje ztuhlá záda k delšímu předklonu v kombinaci s husím pochodem je téměř nadlidský výkon.
Přes Sudoměřice nejdu po hlavních ulicích,  ale záměrně volím pěšinky kolem sklepů po hranici k rybníku Vaďurák. Kouzelné místo, navíc s odměnou pro poutníka v podobě kadibudky. Ani dál nejdu po značce, ale držím se pěšiny kopírující hranici. Je to super cesta. Pobaví mě mezinárodní pole, kde kolem hraničníků je obdělávané pole. Pak taky brod přes Sudoměřický potok. Naštěstí jde najít cesta suchou nohou.
Nakonec ale stejně skončím na značce a po silničce projdu chatovou osadou Mlýnky a v 11 stojím před Radějovskou oborou. Původně jsem měl v plánu ji obejít po slovenské cyklostezce, ale píší, že obora je otevřená, tak volím cestu přes oboru. Ano musel jsem sice dvakrát otevřít bránu, ale obě byly nezamčené. Ovšem po 7km cestě oborou jsem naopak narazil na uzamčenou bránu. Asi bylo myšleno, že obora je přístupná, nikoliv však průchozí. Kua. Plot je sakra vysoký, tak se jako jogín protahuji škvírou v bráně. Sice dodraný, ale jsem na druhé straně. Ne tak batoh. Ten musím přeručkovat vrchem. No po dvacetiminutové kratochvíli jsem zdárně u Tlsté hory na červené značce a přes Machnáč, Bukovinu a Žalostinou mířím na Kobylu. Díky počasí jsou úžasné výhledy na místa kde jsem už v minulých dnech byl. Vévodí tomu Stražovják. Nazval bych ho okresním kopcem. Moje kroky však nezadržitelně míří do Velké.
Na Třech kamenech si dám pauzu a potkávám tu rodinku, která si tu opéká špekáčky. Slušně pozdravím a jsem podarován svačinou v podobě buřta s hořčicí. Hned si mi pak líp jde. Míjím Kuželovský mlýn a volím intuitivní cestu mimo značku ke Skunymu. Byla to chyba  Do písmene se naplnilo úsloví: Je to sice delší, za to je to horší cesta.
Lehce odraný nakonec dojdu ke Skunymu, dám si rychlé pivko a spěchám k Lukášovi se Soňkou. Čeká mě sprcha, opulentní večeře a několik piv. Přestože chci brzo vstávat, tak kecáme až do půlnoci. Usínám tak rychle, že si ani nedám dobít mobil. Ach jo.

zvětšit mapu

Fotogalerie