116km
710 up/951 down
2 hodiny nahoru + 2 hodiny dolů
Objevil se mi volný víkend a tak mě napadlo podívat se na Lysou horu. Když jsem ji při Beskydské etapě měl několik dnů na očích, přišlo mi škoda se na ní po letech zase nepodívat. A když už, tak tam i přespat a zažít západ a východ slunce.
V sobotu vyrážím Jonatánem něco před jedenáctou z Brna a mířím do Ostravice. Tady auto nechávám na parkovišti u nádraží a vlakem jedu do Frýdku-Místku a následně autobusem na Zlatník. Po cestě velmi vydatně prší, ale špatným počasím jsem počítal.
Ve tři jsem na místě a nejprve se zastavím u Chalupy Zlatník, kam jsme jezdili s dětmi lyžovat. Dál jdu podél potoku Mohelnice k lyžařskému vleku Fela. Dost se to tu změnilo. Na sjezdovce vyrostla chalupa a pasou se tu ovce. Paní co hrabe trávu mi říká, že na vyžádání vlek ještě pouští za 100 Kč na den. Ovšem bude to zcela jistě freeride.
Po zelené značce dojdu až na hřebenovou červenou vedoucí z Visalájí až na vrchol Lysé. Všude kolem se honí mraky a sem tam drobně mrholí. Jde se ale parádně. V místě, kde se značka dotýká silnice vedoucí na vrchol se spustí regulérní déšť a tak vytahuji poncho. Na Zimným ho ale zase sundávám. Vešel jsem už do mraků a déšť na chvíli ustal. Na samotný vrchol vystoupám po bývalé sjezdovce a viditelnost je opravdu mizerná.
Po necelých dvou hodinách stojím u obelisku s hladícím bodem. Vidět však není prakticky nic. Okolí vrcholu se ovšem změnilo k nepoznání. Místo barové chýše Šnatán tu vyrostla Bezručova chata KČT a vedle ní obrovská Zátopkova chata. Beru si ubytování ve sdíleném pokoji a zatím jsme na pokoji sám. Jdu na večeři, z nostalgie pokoštuji ovocné likéry a čekám na západ slunce. Sice přestalo pršet, ale vidět toho moc není a tak jdu na pokoj.
Tam nacházím rozestlané další dvě postele, takže budu mít spolunocležníky. Když už ležím v posteli přijde borec a říká, jestli si nedám venku panáka a pivko s ním a jeho kamarádkou. Dám si jen mikinu a jdu za nimi. Byl z toho moc fajn pokec a v půl jedenácté zhasínáme. Domluvili jsme se, že na východ slunce vstaneme společně, i když moc nevěříme, že bude něco vidět.
Celou noc poměrně vydatně prší, přesto máme otevřené okno. Ve 4:35 vstaneme a venku je mlíko až na zem. Není vidět prakticky na krok. Když ale zajdeme za budovu vysílače přeci jen jsou mraky již malinko roztrhané. A jak fouká trhají se víc a víc. Nakonec přeci jen zahlédneme vycházející slunce a kocháme se postupně se otevírajícím pohledem do údolí. Velké paráda. Vracíme s ena pokoj a jdeme se dospat.
Vstáváme před osmou a jdeme na snídani. Já jsem si vzal snídaní v ceně noclehu a tak mám klasický rautový stůl. Petr s Květou si snídani kupují normálně v restauraci. V půl deváté se s nimi loučím a vydávám se na sestup po červené na západ do Ostravice. Jen co vyjdu začne pršet. Na radaru sleduji, jak velký déšť to má být a nakonec poncho nechávám v batohu. Cesta klesá poměrně příkře a povrch je dost nepříjemně balvanitý. Dost špatně se po tom jde. Po dvou kilometrech nacházím v kapse kraťasů klíče od pokoje. Do pytle. Vracet se mi už nechce, tak si říkám, že je pošlu poštou. Pořád se střídají okamžiky kdy mrholí a kdy jen fouká. Než se značka napojí na asfaltovou cestu potkávám starší manželský pár. Impulzivně se rozhoduji a poprosím je, jestli by klíče nevrátili. Z muže se vyklube revírník Lysé hory a že se o klíče postará. Tak snad to dopadne.
Když už vejdu do obce tak déšť postupně sílí a v závěrečných metrech by mi nestačil ani Jožo Pribilinec. Do auta usedám docela promočený, ale nelituji. Byl to fajn nápad a nakonec jsme měl štěstí a podařil se mi vidět západ i východ slunce.
Fotogalerie
Cancák
Napište svůj názor