Okolo Orlíku

2. den středa 15.07.2020 - Podskalí - Zvíkov

43km/70km
1139m up/1096m down
11h na cestě/8,5h chůze
Půlení
Večer jsme to protáhli až do půlnoci. Ráno mě ve třičtvrtě na sedm budí příjezd pekaře a vůně čerstvého pečiva. Než se stihnu sbalit, postaví přede mě Michal míchaná vajíčka, dvojité espresso a koláč. Parádní snídaně. Krátce před osmou už šlapu.
Nechci se vracet až do Voltýřova na modrou značku, tak to zkusím prokličkovat mezi hotely a chatami k potoku a pak kousek krleš k vrchu Žíkov. V mapě nějaké cesty jsou, ne tak ve skutečnosti. Po prvních pár metrech poznám, že padla velká rosa. Ale nevadí, boty rychle uschnou a konečně najdu i cestu. Nad osadou Žíkov váhám, jestli to mám risknout bez cesty přes les a pole. Nakonec to vzdám a pokorně dojdu do Voltýřova.
Po modré jdu kolem tvrze Holešice - velmi sympatické místo, až na červenou a po ní do lokality Radava. Je půl desáté a mám za sebou 10 km. Bodlo by vyprošťovací pivko. Bohužel otevírají až v 10, tak pokračuji kolem poloostrova a tady kupodivu cesta je, i když není avizována. Úmyslně si zajdu slepou cestou na výběžek a stojí to za to. Moc pěkná cesta zakončená nezvyklým výhledem na Orlík.
Teď bych se měl vrátit zpět na červenoua přes Chrást a dojít k Žebrákovskému potoku. Nesnáším vracení. Tak to krosnu lesem a po poli k osadě Želebúz. Když takto přijdete od lesa ke vsi, zákonitě někomu vlezete do zahrady. Buď ještě spí nebo nejsou doma, prostě není komu se omluvit. Rychle projdu osadou a chci zkusit dojít na konec zátoky. Cesta v mapě tam sice končí, ale nedaleko by pak měla začínat pěšina kolem potoka. Konec cesty je opět přes pozemek u chaty. Majitel je na terase a tak se s ním dám do řeči, jak to vidí. Říká, že cestička tam sice kdysi byla, ale je hodně vody a jsou tam skály a polomy. Prostě "já už tam raději nechodím a lepší by bylo, kdybyste byli dva". Tomu říkám dodání chuti to vyzkoušet. Hned po pár metrech obcházím polom, pak přelézám a nakonec dojde i na plazení. Těsně před koncem jsem nucen vyzkoušet své přísavky na prstech, když traverzuji skalní výběžek nad vodou (fakt je vody hodně). Po půl hodině jsem zdárně u potoka. Hurá. Do slova a do písmene naplněna věta "Je to sice delší, za to je to horší cesta". Ale po silnici by to byla nuda.
Od konce zátoky jdu delší dobu roklí podél Žebrákovského potoka a to je velká paráda. Fakt za odměnu. Sice musím neustále přecházet potok z jedné strany na druhou, několikrát v podstatě brodím, ale je to rozhodně nejhezčí úsek dne, o který bych po značené cestě přišel. Něco po 11 stojím na rozcestí zase na značce s úplně promočenýma botama, ale s loupákem na ksichtě.
Pak již jen po značené cestě dojdu asi 3 kilometry do Kostelce nad Vltavou a s úderem kostelního zvonu ve 12 usedám na zahrádku místního pohostinství. Dám si fantastické švestkové knedlíky s mákem, 2x dvojkombinaci pivo+malinovka a hodinu suším propocené věci a mokré boty. Od místních odposlechnu, že tak vysoký stav vody si pamatuji naposledy při povodních 2002.
Před půl druhou znovu šlapu a s lehkými obavami sleduji oblohu - radar hlásí do hodiny vodu. No nic nějak to dopadne. Kousek za Kostelcem se napojím na červenou a ta mi bude dělat společnost dalších 19km (tedy měla by). Až k zátoce Na Pískách je to pohodová cesta, chvíli zvažuji, že bych zařadil zase zkratku, ale zarostlý krpál mě neláká, tak jdu poslušně po značce.
Kousek před Husárnou ale začne značkové peklo. Jak to říct slušně - je tu prostě velký prostor pro zlepšení. Nicméně konečně se zase dostatečně přiblížím k přehradě a kochám se z vyhlídek brčálově zelenou vodou. Radar nelhal - prší. Propocené tričko už víc mokré nebude a tak jen na batoh nasadím pláštěnku a jdu dál. Natrefím i na průchozí srub Na Jelci přímo na pěšině. Velmi zajímavé místo v podstatě se vším vybavením, včetně zakopané ledničky. Uvnitř někdo spí. Už neprší, tak si jen na lavičce měním tričko a chvilku odpočívám.
Dál se přes osadu Varta přiblížím až ke Kazimourově silnici - místo na které se moc těším. Sice to znamená asi 2 kiláky navíc, ale to chcete vidět. Je to bývalá silnice z roku 1935 z Varty k přívozu pod Zvíkovem. Po napuštění Orlíku v roce 1960 částečně zatopená a tak dnes končí v přehradě. Úžasné místo s výhledem na Zvíkov. Zpátky bych se měl zase vrátit po stejné cestě, ale víte jak to mám s tím vrácením se. Rád tedy využiji nabídnutou krleš zkratku ostrým stoupákem.
Pak i nadále pokračuje červené značkové peklo, kdy se zničeho nic ocitnu uprostřed chat, i když přes ně značka vůbec nejde. O to víc mě udiví značka na jedné z chat. Jak říkám, prostor pro zlepšení tu je obrovský. Pobaví mě také mostek přes Jickovický potok - rozpůlený kmen s chatrným zábradlím, který se brutálně rozkmitá, když na něj vstoupím. Málem jsem měl dnes vyřešené koupání. Dál jdu spíš podle zvuku blížící se silnice než po značce. Něco před šestou stojím na Zvíkovském mostě. Přejdu ho a pocitově jsem v půlce, protože nyní se v podstatě začínám vracet.
Za mostem se vydám po modré ku hradu. Změna barvy změnu kvality značení nepřinesla. Přes spáleniště, kolem zelené řeky, jdu dál. Jdu spíš intuitivně a seskočím ze skal na most před hradem. Později zjišťuji, že tudy značka opravdu nevede. Krátce si projdu důvěrně známý hrad a nezadržitelně mířím k pivovaru Zvíkov. Těším se na pivko a něco dobrého za škraň. Zase začíná poprchat a tu se objeví myšlenka - že by pokojíček? Než dojdu k pivovaru tisíckrát to zavrhnu a zase vnitřně schválím. Stejně bude plno, bo všechno v okolí je zavřené a aut je tu mega.
Krátce před sedmou vcházím do pivovaru a hned se ptám jestli mají volný pokoj. "Máte rezervaci?" - tak to je hotové. "Nemám." Snad proto, abych jim neseděl v restauraci v tom stavu jakém sem se nacházel, paní provozní našla jeden volný pokoj. Sice dvoulůžkový, ale kdo by se proto na ni zlobil ;)
Pak už to jde ráz na ráz - sprcha, marinovaná kuřecí křídla, zelný salát s mrkví, pivní lístek tam a zpět a pohoda. Vtipné je, že v restauraci sedím v plavkových šortkách, tričku a ponožkobotách. Divím se, že si mě nefotili. Manekýn ze mě fakt nebude, ale co mám dělat, když nic jiného suchého nemám :)
Jestli zítřek bude stejně úžasný, tak spím u knížete.
Luxusní den.

zvětšit mapu

Fotogalerie