3. den pátek 03.06.2022 - Plešné jezero - Strážný
30km/109km
898m up/1006m down
10.5h na cestě/7.5h chůze
Hřebenovka
Předpověď výjimečně nelhala a noc byla opravdu teplá. Jen při usínání obtěžoval dotěrný hmyz, ale nakonec šel asi taky spát. Spalo se mi nečekaně dobře a vstávám až před sedmou. K snídani si dělám čokoládovou kaši s banánem - mimochodem velmi dobrá a v kolem osmé vyrážím k Plešnému jezeru.
Za půlhodinku se umývám vodou z jezera. Další cestu volím nikoliv po žluté přímo na Plechý, ale po naučné stezce okolo jezera a Jezerní stěny. Cesta je to sice náročná, ale vřele doporučuji. Náročná není ani tak díky převýšení, ale hlavně kvůli kamenitému terénu. Takové cesty pak byly po většinu dne. Chůze po nich vyžaduje opatrnost, jde se po nich opravdu pomalu a bohužel není moc prostoru se za chůze kochat.
U vyhlídky Lipno je avizován pomník šumavského básníka Stiftera. Čekal jsem pomník, ne však takový monumentální obelisk. Výhled je ale parádní. Následně ještě míjím Kučerovu vyhlídku, není z ní ale nic moc vidět. Pak se napojuji na žlutou a po ní dojdu až na nejvyšší vrchol české části Šumavy - Plechý 1378 mnm. Před desátou stojím u vrcholového kříže. Už v tuto dobu je přes 20 stupňů a na slunci je pekelné vedro. Je vidět na hřebeni Třístoličník a v dálce dokonce i vrch Čerchov v Českém Lese. Za chvíli na vrchol dorazí německý turista a otevírá si vrcholové pivo. Mlsně pokukuji jestli by se nenašlo ještě jedno. No nic, nenašlo, dám si vrcholovou tyčinku a vodu.
Z Plechýho pak pokračuje sice kamenitá, ale krásná hřebenovka až na Třístoličník. Jdu pomalu a kochám se. Je to fakt paráda. Po cestě je několik tisícovek a Trojmezí AT, DE a CZ. Cesta je jako na houpačce, ale fakt úžasná. V půl dvanácté stojím na Třístoličníku. Vystoupám po schodech na vyhlídku a rychle mizím v hospodě. Dávám si velký oběd a dvojitou sérii piv a limonád. Zůstávám až do jedné hodiny, suším věci a dobírám plný vak vody. Během pauzy jsem sice uschnul, ale jsem nasolený jak slaneček. Chtělo by to sprchu. Za pokus nic nedám. Volám do penzionu ve Strážném a beru si pokoj.
Z hospody vyrazím na první pokus špatnou cestou. Holt ne vždy ta dálnice, je ta správná cesta. Vracím se zpět a hledám v křoví ukrytou pěšinu směřující ostře dolů přes kořeny a balvany. Ze všechno nejvíc cesta připomíná koryto horského potoka. Troufám si tvrdit, že mnohdy to tak skutečně je. Pomalu ale nezadržitelně jdu k Novému Údolí. Zhruba v polovině je Rosenauerův pomník. Byl to projektant a hlavní strůjce Schwarzenberského plavebního kanálu. Ten tu také začíná. V mapě je také avizována Rosenauerova nádrž. Jdu se na ni podívat. Zbytečná námaha. Cesta vede přes vytěženou ale neuklizenou část lesa a nádrž je vyschlá louka plná zbytku větví a dřeva. Nechápu jak je možné nechat po těžbě takový bordel. Nejsem lesní hospodář, ale podle stavu dřeva se tady těžilo minimálně před dvěma lety a nakrácené dřevo a i klestí tu pořád je. Fakt humus.
Ve 3 dojdu do Nového Údolí, kde mám zálusk na pivo v Krčmě Vagón. Narozdíl od včerejška dnes mají všude otevřeno, tak se potrestám navíc i točenou Vineou a nanukem. Jen co oschnu vyrážím po červené dál přes Studenou Vltavu. Míjím několik připomínek zničených osad. Tady jsou ta místa, kudy se převáděli lidé do Německa. Ostatně bratr Krále Šumavy Josef Hasil tu má pomník.
Před Strážným mám na výběr kratší a delší cestu do cíle. Vzhledem k tomu, že kratší cestě vede po frekventované silnici a taky se chci podívat na nouzové nocoviště ve Strážným, volím delší cestu. Kua to jsem si dal. Tak zrychtované cesty po těžbě jsem už dlouho neviděl. Tentokrát tu sice není dřevo, ale cesty jsou rozryté, měkké a plné vody a bláta. Závěrečný kilometr je fakt výživný a nadávám i nahlas.
V sedm hodin končím dnešní cestu před penzionem. Jen se převléknu do suchého a valím do hospody. A tak teď sedím v Sousedské restauraci u vepřové panenky s chřestem a doplňuji tekutiny plzeňským pivem. Dnešní cesta byla super. Zítra mě čeká Modrava, tak doufám, že to bude taky fajn.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor