4. den sobota 04.06.2022 - Strážný - Modrava
38km/147km
1061m up/928m down
10.5h na cestě/8h chůze
Velké prádlo
Večer po návratu z večeře, jsem byl dvojnásob rád, že jsem si domluvil penzion, protože se zase spustila průtrž mračen. Pokud to bude možné budu to takto praktikovat i nadále. Rovnou jsem si tedy zamluvil ubytování na následující 3 dny.
Ráno se opět budím v půl sedmé, ale ještě dobře půlhodinu odmítám vstát. Nakonec se v 7 vykopu z postele a pak už to jde naučeným postupem. K snídani si vařím kaši a čaj. Jak se později ukazuje, ty kaše ke snídani budou nutné dvě.
Před osmou vycházím a když míjím nouzové nocoviště jsem fakt rád, že jsem spal pod střechou. Je tu skupinka nocležníků, kteří všude kolem suší co mají.
Město opouštím po červené značce, která mi dělá společnost po většinu dne. Jdu pohroužen do vlastních myšlenek, když najednou za sebou uslyším zvláštní hukot a když otočím hlavu, vidím za sebou vzlétat obrovskou sovu. Nechci přehánět, ale asi se mě pokusil ulovit výr velký a na poslední chvíli si to rozmyslel. S němým úžasem pozoruji, jak přistává ve větvích mohutného stromu.
Po chvíli přicházím na místo bývalé osady Horní Světlé Hory, kde se dochovaly ruiny školy. Velmi smutné místo. Dávám si krátkou pauzu a přesto, že je celkem brzo, mizí ve mně proteinová tyčinka. Ty kaše to fakt bude chtít dvě. Následně míjím další bývalé osady, až přijdu k památečnímu hraničnímu kameni u Červeného potoka. Za ním už začínají Knížecí Pláně i s pozůstatky osady. Okolí je úžasné, ale když vidím zbytky kostela a přilehlý hřbitov je mi těžko. Nedokážu pochopit, proč skupina idiotů dokázala takto zničit osudy tisíců lidí. A bohužel mám pocit, že lidstvo je v tomto nepoučitelné.
Na oběd se chci zastavit v Bučině v hotelu Alpská vyhlídka. Mají otevřeno jen výdejové okénko, ale aspoň že tak. Když kolem jedné odcházím, začínají se stahovat i mraky na obloze. Cestou si ještě vyjdu na vrchol Strážné a spěchám k prameni Vltavy. Čekal jsem tu Lužánky, ale až na pár dvojic a skupinu projíždějících cyklistů tu nikdo není.
Právě, když si nasazuji sluchátka a pouštím si písničky proti trudomyslnosti, začíná drobně pršet. Hodila by se píseň Samba v kapkách deště, ale to bohužel nemám v mobilu, tak nasazuji AC/DC a jejich Thunderstruck. Chmury se zahnat moc nedaří, za to jsem razantně zvýšil rychlost chůze, až se musím brzdit.
Všechno zlé je ale k něčemu dobré, aspoň tentokrát. Díky zrychlené chůzi přicházím na Březník ještě před zavřením Hájenky s občerstvením. Dávám si sérii piv a opět suším věci mokré tentokrát i od deště. Kochám se pohledem do krajiny. Výhled je božský. Když si ve čtvrt na šest objednávám třetí pivo, přestože se zavírá v půl páté, ptám se servírky jak to tu mají s otevírací dobou a jestli se v tak obrovské hájence dá i přespat. Říká že šestá hodina je limitní, protože pak se vypíná elektřina, takže ani ubytování není možné. Zvláštní. Mezitím se vyjasnilo, svítí slunce, uschnul jsem, tak dopiju a vyrážím směr Modrava, konkrétně pivovar Lyer. Ujdu sotva kilometr, když se začne zdvihat vítr a na obloze se objevují černé mraky. Moc se mi to nelíbí. Čeknu radar a není to dobré. Vypadá to, že zmoknu. Rychle nasazují pláštěnku na batoh a maximální rychlostí valím do Modravy. Marně. Během pár minut začnou lítat blesky a spustí se šílená bouřka. Do minuty jsem durch. No co se dá dělat, stejně jsem měl oblečení už prosolené a chtěl jsem ho prát, tak mám ušetřenou práci. A můžu říct, že končící bouřka s již prosvítajícím sluncem na chodníčku přes Cikánskou slať je parádní.
V půl sedmé se ve stavu podobném hastrmanovi hlásím na recepci pivovaru. Převlékám se do suchého, tedy do plavek a trička, a jdu na večeři. Jen by mě zajímalo, jestli mi věci uschnou, protože je teplo a už se netopí. Největší problém jsou boty. Teď to nechám koňovi, má větší hlavu, uvidím ráno.
Dnes to byl těžký den. Ani ne tak terénem, to byl spíše easy walkinkg, ale tak nějak vůbec okolnostmi. Příroda je na této trase ale úžasná. Asi se sem budu muset ještě vrátit.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor