5. den neděle 05.06.2022 - Modrava - Alžbětín
32km/179km
789m up/988m down
9h na cestě/7h chůze
Poledník
Nespí se mi vůbec dobře. Postel je neskutečně měkká. Pořád se budím. Definitivně spánek vzdávám v šest. Vařím si dvojitou porci kaše a čaj. Kontrolují stav věcí. Boty jsou úplně suché. Pro ně jsem ještě v noci našel na chodbě vlažný radiátor. Ostatní věci jsou jen lehce zavhlé. Jediné co neuschlo, jsou ponožky. Ty pak přivážu na batoh a suším za chůze. Vyrážím po sedmé.
Hned u penzionu překračuji Roklanský potok.
Roklanský a Modravský potok tvoří za Modravou řeku Vydru a ta pak po 23km po soutoku s Křemelnou tvoří u Čeňkovy pily Otavu.
Cesta od Modravy, kolem Oblíku až na Poledník je jedna velká paráda. Slunce hřeje, potok se klikatí, výhledy jsou skvělé. Fakt paráda. Tři kilometry před Poledníkem mě předjede Octavia se dvěma mladými a přemýšlím, co tu asi autem dělají. Pak mi to dojde. Jedou do kiosku na Poledník. Hurá, těším se na něco k pití, třeba ochucený Birell by bodnul. V 10 jsem na hoře a můj předpoklad se potvrdil. Opravdu jeli sem, ale ne do kiosku, ale prodávat vstupenky na rozhlednu. Kiosek tu není. Škoda. Kupuji si vstupenku a stoupám do dvanáctého patra. Díky poloze kopce bývá vidět do daleka. Dnes je ale bohužel opar, tak toho vidět moc není.
Po pauze pokračují po zelené značce až k Frantovu mostu. Jestliže cesta nahoru byla pohodlná zpěvněná cesta, tak tato zelená dolů je šílená, balvanitá, plná mokřin a potůčků. K mému údivu potkávám několik bláznů na kolech více či méně jedoucích nahoru.
U vydatné studánky u Bývalé roty si dám kratičkou pauzu. Větší oddych s vařením oběda si chci dát až u Frantova mostu. V půl dvanácté jsem u něj, ale zaskočí mě, že je to jen brod. No co už teď. Sundavám boty i ponožky a brodím. Schlazení nohou mi přijde vhod a během oběda uschnu. Když jsem v polovině brodu Prášilského potoka vidím o 20 metrů vlevo lávku. OMG. Zdálo se mi divné, že by značka vedla jen takto přes potok. K obědu si vařím polévku Mr. Lee s garnátovou příchutí. Tož polévka byla bardzo dobra. Ne, kecám, strašný hnus to byl. No jako sníst se to dalo, i nějaká energie v tom asi byla, ale znovu to už jíst nehodlám.
Od mostu znovu nastoupávám až k jezeru Laka a cesta je to velmi pěkná. V jenom místě je v dálce znovu vidět Poledník, kde jsem před třemi hodinami byl. Jezero Laka je jedno z pěti ledovcových jezer v české části Šumavy. Je také nejmenší a postupně se dál bohužel zmenšuje. Dávám si tu delší pauzu a na chvíli i zadřímnu. Vzbudí mě starší dvojice manželů se třemi psy. Dva bulteriéři a jezevčík. Podívají se na vyhlídku k jezeru a chystají se dál. Zrovna, když přemýšlím, jak to na výšlapu s těmi třemi psy dělají, protože chudák jezevčík jim nemá šanci stačit, sundavá paní batoh, jezevčíka dá do něj a pak s ním na zádech spokojeně odchází. Velmi zvláštní, ale zřejmě funkční model.
K jezeru jsem krátce klesal a teď pro změnu zase nastoupávám a nakonec klesám do Alžbětina u Železné Rudy. Celý tento závěrečný 10km úsek je peklo a nebaví mě. Celý vede po asfaltu, není nic moc vidět a stínu je jen minimum. Počítám kroky do cíle. Tím je dnes penzion a restaurace U Larvů. Před pátou vypínám záznam trasy, jdu se ubytovat a rychle uhasit žízeň a následně i hlad.
Dnešní trasa nebyla nijak náročná, úsek na Poledník byl nádherný, ale závěrečnou část od jezera Laka bych už znovu jít nemusel.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor