Po hranici kolem ČR - III. etapa

6. den úterý 25.04.2023 - Bublava - Potůčky

29km/192km
556m up/592m down
7.5h na cestě/6h chůze
Dnes Německem
Ráno mě v 7 vzbudí hluk dětí pobíhajících po chodbě. Věta paní učitelky "Děti, zpátky na pokoje, rozcvička nebude, venku prší!" mě vymrští z postele. Toto předpověď neslibovala a přesto vidím husté provazy vody. Poměrně zkroušený scházím na snídani. Ze švédského stolu si beru párky a poklidné snídám. Za chvíli se restaurace zaplní dětma. Přemýšlím, jak se asi poperou se švédským stolem, přeci jen jsou to druháčci. Paní učitelky rozdají instrukce. Mám přitom co dělat, abych se nesmál. Třeba pokyn "Nenaberu si plný talíř salámu, abych pak zjistil, že mi nechutná!" mě dost pobaví. Stejně jako dotaz žáčka, jestli může dostat řízek. Jako geniální nápad oceňuji myšlenku, že si půjdou nabírat po jednotlivých stolech. S úsměvem pak pozoruji, jak si většina dětí, vyrábí párek v rohlíku. Vždy při takovém způsobu podávání jídla mi je hloupé jít si vícekrát. Děti to neřeší. Jdou klidně 5x. Střídají párky s křupinkami, pak tam hodí jogurt a zazdí to rohlíkem se šunkou. Zbytek dne učitelkám nezávidím.
Úsměvná pohoda u snídaně úplně zmizí, když si všimnu, že venku sněží. Tedy přesněji padají bílé mokré chuchvalce a k tomu prší. Nedá se nic dělat, dávám si pivko a čekám až to přejde.
Vyrážím ve čtvrt na deset. Tak nám nasněžilo. Oblékl jsem si vše co mám, dlouhé kalhoty a došlo i na rukavice. Na batoh jsem dal pláštěnku a po červené stoupám na Kamenáč. Je fest kosa, ale já si pěkně topím. Zrovna když si říkám, že sundám jednu vrstvu jsem nahoře a okamžitě nápad na vysvlékání mě přejde. Rozhledna je bohužel jen na hotová eura, tak jdu s nepořízenou dál.
Cesta přímo mezi patníky je zasněžená a plná kaluží. Přestože jsem si vzal nepromokavé ponožky, tak raději volím zpevněnou cestu. Jdu tedy po německé straně hranice a tak to bude dnes celý den. Nechci si neustále stěžovat na to jejich značení, ale je fakt příšerné. Může mi někdo rozumně vysvětlit, jak může červená značka z rozcestníku jít třemi směry? No abych to zkrátil, zašel jsem si víc jak kilometr. A to mám připravený podrobný itinerář. Od té doby při sebemenším náznaku rozdvojení cesty konfrontuji polohu s mapou.
Cesta krásně kopíruje hranici a jde se mi dobře. Je sice dost chladno, teploměr na jednom ze stromů ukazuje 2 stupně, ale zima mi není. Počasí se pěkně střídá. Chvílemi i zasvítí slunce a v zápětí začne pršet nebo padat sníh.
V půl druhé přicházím k přechodu Jelení, kde internet slibuje otevřený kiosek. Těším se na něco pro zahřátí. Nu a jak už to tak bývá fáze velkého očekávání je vystřídána fázi velkého zklamání. Místo je to hezké, ale bohužel zavřené. Nedá se nic dělat, dám si vodu, tatranku a pokračuji po červené. Po pár kilometrech se přede mnou objeví jako zjevení Gastätte Henneberg. Mají otevřeno, ve vnitř je teplo a prázdno. U stolu sedí 3 ženy - babička, matka a dcera. Zeptám se, jestli se dá platit kartou, protože eura nemám. Bohužel jim nefunguje terminál. Zklamaně se obracím k odchodu a pak mě napadne se zeptat na české koruny. S těmi nemají problém. Objednávám si tedy řízek, pivo a grog. V tu chvíli babička vstane a za chvíli z kuchyně slyším naklepávání masa. Řízek, resp. dva jsou opravdu čerstvé a vynikající.
Grog mě sice zahřál, ale nelíbí se mi představa spánku v mokrém lese v mrazu. Volám tedy do penzionu v Potůčcích a zamlouvám si pokoj.
Cestou se ještě zastavím v obchodě dokoupit nějaké tyčinky na svačiny a před pátou jsem v penzionu. Chvíli si odpočinu a jdu ještě do města na večeři.
Dnes jsem plánovaný úsek o něco zkrátil a pokud zítra bude stejné počasí, hrotit to zase nebudu. Až na ten chlad to byl fajn den.

zvětšit mapu

Fotogalerie