Po hranici kolem ČR - IV. etapa

4. den čtvrtek 01.06.2023 - Komáří vížka - Děčínský Sněžník

37km/144km
896m up/1104m down
11h na cestě/8.5h chůze
Labské pískovce
Sám od sebe se probudím v půl sedmé, což mi připadá moc brzo. Vydržím se převalovat ještě asi 10 minut a pak to vzdám a vstávám. Snídani v hotelu jsem odmítnul, podává se až od 9 hodin. Tak se sbalím, doberu si vodu a snídani si připravím před hotelem s parádním výhledem. V půl osmé se dávám na cestu.
Jdu po červené značce, které se budu držet celý den až na jednu výjimku za Adolfovem. Cesta od Komáří vížky vede opět krásnými loukami s výhledem do širokého okolí. Také samotná rozhledna je dlouho vidět, ztratí se z dohledu až po více než 5 kilometrech, když začínám klesat do Adolfova. Přestože jsou zde v mapách značeny 2 restaurace, s ranní kávou moc nepočítám a dobře dělám.
Přicházím k přístřešku U Větrova a v dálce už vidím dálnici D8. Dávám si tu první delší pauzu a suším si věci. Dnes již od rána slunce pěkně peče. Po pauze opouštím červenou značku a vydávám se luční cestičkou víc k hranici. Dobře jsem udělal. Pěšina je sice téměř neznatelná, ale louky jsou kouzelné. Velká paráda. Je také pěkně vidět vrchol Špičák, který po hranici krásně obejdu. Postupným klesáním se dostávám až pod dálniční most. Pak lesem opět podél potoka obkroužím malý výběžek našeho území do Německa. U potoka stojí starý rozpadající se mlýn. Škoda ho.
Dost dlouho jsem klasak, logicky dříve či později musí přijít stoupání. A toto je docela výživné - dlouhé, táhlé a celkem prudké. Na loukách u Špíčáku jsou pak zase krásné výhledy. Dál se chci již napojit na červenou značku, ale v mapě si všimnu, že Německem jde pěšina přímo po hranici podél potoka. Nikde sice není jak se vrátit zpět do Česka, ale přinejhorším ten potok přebrodím. Ze začátku se označení potok směji, je to spíš stružka, ale po kilometru nabral dost vody a nervózně hledám místo, kde budu brodit. Nakonec to není potřeba, je zde nově zbudovaná lávka, která ještě není v mapách. Napojím se tedy znovu na červenou a v Mordovské rokli se vykoupu v potoce. Už to bylo zase potřeba. Pak přes nově zakládané horské louky dojdu do Petrovic. Je půl druhé, v nohách mám už 23 kiláků, tak mířím na oběd. Dnes si můžu dokonce vybrat ze dvou otevřených restaurací. Volba padla na restauraci Retro a fantastická vídeňská roštěná mě utvrdila ve správnosti rozhodnutí.
Za Petrovicemi se přes mírné návrší konečně dostávám již k pískovcovým skalám. Začínají Labské pískovce. Tím, že se snažím co nejvíce držet hranice, tak vynechám Tiské stěny, ale ochutnávka v podobě stěn v okolí Rájce a Ostrova je taky pěkná. V Ostrohu v hotelu se zavodním místním polotmavým pivem v kombinaci s birellem.
Je po třetí hodině a slunce mi pořadně pere do zad. Až dosud to bylo celkem v pohodě, ale teď je to k nevydržení. Původně jsem chtěl spát až někde za Děčínským Sněžníkem, ale jak tak na něj v tom vedru stoupám, měním své rozhodnutí a budu chtít přespat v penzionu přímo na vrcholu.
Přestože Děčínský Sněžník není nijak extra vysoký, má jen 723 mnm, tak finální stoupák stojí za to. Ovšem ty výhledy, to je něco úžasného. Chvíli se ještě motám po vrcholu, který je plochý a dost rozlehlý, fotím snad ze všech možných vyhlídek a pak už honem na rozhlednu a do penzionu.
U rozhledny jsem v 17:30, zavírá v pět. No co už i tak jsem toho viděl dost. Jenže v pět taky zavřel penzion s dovětkem, že ubytovávat budou od půl osmé. No nevím co si o tom mám myslet, ale dvě hodiny tu čekat nebudu.
Jdu tedy dál, tak jak jsem původně plánoval a v půl sedmé končím u přístřešku Pod Koňskou hlavou. Je tu perfektní stůl s lavicemi, hned vedle dvě solidní břízy, tak si napínám hamaku a provádím večerní rituály. Jen tu bohužel není signál, takže deník si pouze připravím a na web ho dám až někdy zítra.
I přes to šílené vedro, to byl zase moc krásný den. Tato část Krušných hor mi doslova učarovala. Zítra mě už čeká Hřensko, i když jen tak z povzdálí, protože hlavní trasa je pořád ještě zavřená. Nevadí, i tak se na to moc těším.

zvětšit mapu

Fotogalerie