8. den pondělí 11.09.2023 - Královec - Buková hora
35km/270km
900m up/1135m down
10h na cestě/7,5h chůze
Adršpach
Byla to extrémně teplá noc. Spalo se mi nádherně. Večer bylo 20 stupňů a až k ránu klesla teplota k 18 stupňům. Budím se v šest a to ne díky zpěvu ptáků, ale nezvykle mě budí bzukot hmyzu. Říkám si ještě pět minut, no a najednou je 7. Sakra. Rychle vstávám, balím se a přitom si chystám snídani. Ať dělám co dělám, stejně mi to trvá hodinu a vyrážím v osm.
Nejdříve pokorně klesám, abych vzápětí mohl začít stoupat na Kozlíka. Poměrně brzy se napojím na hraniční stezku, po které dlouho ostře klesám přes další "Roh hranic" až k údolí Bečkova. Tam mám problém s udržením stezky. Zelená značka se ztrácí a různě objevuje a nakonec odbočuje úplně nelogicky do Polska. To není směr kterým bych chtěl jít, tak se držím pěšiny a patníků. Chyba, velká chyba. Zkrátím to - bláto, šípky, potok, nekonečná louka, nekonečná mokrá louka. Výsledkem je, že jsem dotrhaný jak samica, bláto mám až u kolen a boty mám plné vody. Krásně mi v nich čvachtá.
Dnešní den bohužel nebude žádná možnost občerstvení, jen u Petrovic je studánka. Proto už od rána piji co to jde, abych se pořádně zavodnil a pak dobírám vodu na zbytek dne. Neustále sestupuji a někdy je to fakt nepříjemně příkrý sestup.
Po jedenácti kilometrech jsem dole na asfaltce a pokračují Českem okolo Petříkovic směrem na Chvaleč. Tam mě zaujme cedule "Koupaliště otevřeno". Kde je koupaliště, tam by měl být kiosek. Je to tak a dokonce i vaří. Dávám si pořádnou pauzu a suším všechno včetně bot a ponožek. Došlo i na koupel. Bylo to nečekané a za odměnu.
Odpočatý a usušený jdu po silnici dál na Horní Adršpach. Silnice se pořádně klikatí a rázně stoupá, takže v tom vedru jsem za chvíli zase durch. Kus před vesnicí opouštím silnici a pokračuji přímo po hranici. Cesta je to náročná, ale parádní. V jednom místě mám pro sebe celé skalní městečko. Šok zažiji, když se na pěšině asi 50 metrů přede mnou pohne pařez. Jen odhaduji co to asi bylo za zvíře a až pak večer mi Porto podle popisu potvrdí, že to byl psík mývalovitý.
Po 25 kilometrech si dávám další pauzu na rozcestníku u Libné. Chtěl bych jít dál po hranici, ale vzhledem k tomu, že pak značka od hranice uhýbá, nebyl by to dobrý nápad. Raději tedy odbočuji do Česka a jdu obloukem přes Libnou. Ve Zdoňově smutně míjím zavřenou restauraci, ale s tím jsem počítal. Malou naději jsem vkládal do Autokempu na hranici, ale nebyla vyslyšena. Nedá se nic dělat, holt musím vyjít s vodou co mám i během zítřejšího dopoledne, protože první možnost dobrání vody bude až po 20 kilometrech. Vodu si do doslova dávkuji.
Něco po šesté fotím z vyhlídky před Bukovou horou zítřejší místa, přes která půjdeme a v půl sedmé věším hamaku a čekám na Porta. Volal, že by tu kolem sedmé mohl být. A stihnul to přesně. Už plně rozumím Frigovu pocitu z loňských Julek. Měl jsem to úplně stejně, když Porto vytáhnul studenou plechovku piva a pak ještě celou PETku. Dávkování vody je ukončeno. Vaříím večeři, opět od stejné firmy. Tentokrát nějaká zeleninová směs a zase vynikající. K tomu popíjíme pivko a kecáme o všem možném. Krásný večer. V osm je tma tak se pomalu chystáme na spaní. Já v hamace ještě píšu deník a u toho si povídáme.
Ač to nevypadalo, tak to byl dost náročný den. Cesta přímo po hranici je v hornatém terénu skutečně výzva. Zítra dokroužime společně s Portem Broumovský výběžek a tím putování ukončím.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor