Po hranici kolem ČR - VII. etapa

2. den středa 05.06.2024 - Paprsek - Borůvková hora

32km/43km
1230m up/1350m down
9.5h na cestě/8h chůze
Rychlebské hory
Nespí se mi moc dobře, pořád se budím. Asi to chtělo víc kilometrů. Když už se rozednívá vzbudí mě bubnující déšť na plechovou střechu. Podívám se z okna a počasí je opravdu nechutné. Mraky až na zem a prší. Je něco po čtvrté, tak snad to do rána přejde. Před půl sedmou vzdávám spánek a jdu se pomalu balit. Co je pozitivní, je počasí. Po dešti ani památky a svítí slunce. Před půl osmou už netrpělivě stepuji u recepce, vracím klíče a čekám na snídani. Psal mi ráno Michal, že se zastaví za mnou na snídani. A skutečně něco po půl osmé je tu. Dáme si společně pořádnou snídaní a něco po osmé se loučíme.
Z Paprsku se nejdříve vracím na hranici a pak po neznačené cestě přímo po hranici jdu přes Brousek až na Smrk - 1127 mnm nejvyšší vrchol Rychlebských hor. Tady potkávám dvojici, která spala v útulně U Matesa. Já ale pokračují dál po žluté. Cesta je to opět plná bahna a rašeliny a jdu tak velmi pomalu. Na Karkulce si dávám první kratší pauzu a s chutí spořádám jablko. Mijí mě další chodec, ale nevšiml si mě. Z Karkulky před sebou vidím obrovský kopec. Na ten bych se nechtěl škrábat. Ještě že hranice vede rovně. V tu chvíli netuším, že se po chvíli stáčí doprava, přímo na ten kopec Kovadlina. Nakonec to nebylo tak strašné a za 20 minut jsem nahoře. Je odtud vidět hřeben Smrku, ze kterého jsem přišel.
Dál pokračuji po žluté značce přímo po hranici a je to pořádné vlnobití. U Špičáku si dávám obědovou pauzu. Začíná být pěkné vedro, i když ve stínu lesa je to fajn. Pak po zelené přes sedlo Hraničky, Černý vrch přicházím k rozcestníku Černý kout, kde se napojím na modrou značku. Potkávám tu v protisměru kolegu, pro kterého jsem první turista za celý den. To já jsem lidí už potkal hodně, rozhodně víc než v Broumovkách i Orličkách. Kolega mi s radostí potvrzuje, že kiosek na Borůvkové hoře je otevřený. Paráda, těším se. Napřed mě ale za Koníčkem čeká nádherná odměna v podobě pramene a Lesního baru. Dávám si dlouhou pauzu, suším věci a do syta se napájím. Nádherné místo.
Do cíle mi zbývá 8 kilometrů, ale ještě jdu přes sedlo Travná, kde mám od Leoša tip na výbornou hospodu Celnice. Je však bohužel zavřená, otevírá až zítra. Nevadí, nedá se nic dělat a mažu dál do kopce. Krpál je to fakt výživný. V protisměru potkávám doslova davy turistů, kteří se vracejí z Borůvkové hory. Natěšen tedy přidávám do kroku a v půl šesté stojím u zavřeného kiosku. Otevřeno je jen do čtyř, což jsem neměl šanci stihnout. No co už teď. Měl jsem si vzít v lesním baru něco s sebou. Lepší jedna plechovka v batohu nežli hypotetické dvě v kiosku.
Chystám si tedy spaní a vařím si večeři. Dnes mám Sate babi od Adventure food a zase je to neskutečná mňamka. Bohužel tu je mizerný signál, tak cancák budu muset odeslat asi z rozhledny a půjdu brzo na kutě. Byl to dost náročný den. Ty výškové metry mi daly zabrat.
Tímto mám v podstatě téměř hotové Rychkebky. Zítra seběhnu do Bílé Vody a od Javorníku mě pak téměř po celý zbytek dnů čeká jen rovina. Bohužel většinově po silnicích, tak uvidím jak se půjde a jak mě to bude bavit. Zatím se celkem těším, po těch všech hraničních horách to bude změna.

zvětšit mapu

Fotogalerie