Po hranici kolem ČR - VII. etapa

3. den čtvrtek 06.06.2024 - Borůvková hora - Vidnava

36km/79km
427m up/1093m down
9h na cestě/7h chůze
Vidnavská nížina
Do spacáku zalézám něco po osmé a ještě je světlo. Přesto usínám prakticky okamžitě. Když se probudím, panuje okolo šero. Nějakou dobu mi trvá, než zjistím, že je pořád večer. Noc byla až nezvykle teplá. Ráno mě nejdříve budí ptáci, pak slunce a definitivně mě ještě před sedmou ze spacáku vyžene neskutečný bzukot much. V klidu se balím a chystám si snídani. Tak nějak podvědomě protahuji aktivity do osmé hodiny, kdy se má otevřít kiosek. Celkem nic nepotřebuji, ale takové pivko na cestu s sebou by se mohlo hodit. Za pět 8 pochopím, že se neotevře nic, tak vyrážím.
Cesta začíná neskutečným padákem. Jdu dokonce i přes Kraví horu, která je však jen spočinek v tom klesání. Postupně tak spadnu o víc jak 300 metrů až do sedla Růženec. Tady mám na výběr dvě možnosti jak dál. První možnost je jít pěknou postupně klesající cestou po červené značce až do Bílé Vody a nebo si můžu zvolit delší (o 2,5km) zato horší (na 900 metrech nastoupám 170m) cestu. B, B je správně. Stoupání na Javorník stojí za to. Na vrchu jsem pěkně zmáchaný. Ale nelituji, cesta je to moc hezká, přímo po hranici. Mimochodem podle mě tady mají otočené hraničníky, protože C je na polské straně hranice. Nastoupání na Javorník je samozřejmě vyváženo padákem dolů.
Po necelých 10km jsem u útulny v Bílé Vodě. Až sem bych včera v žádném případě nedošel. Pokračuji dál vesnicí až k obchodu, kde si dávám svačinu a krátkou pauzu. Za vsí se přede mnou otevírá zdánlivě nekonečná rovina. Po zbytek dne mě čeká chůze po silnici, což není nic extra, na druhou stranu rapidně se zvyšuje rychlost chůze. Přes Kameničku a Horní Hoštice přicházím do Javorníku. Je čas oběda, tak na nic nečekám a hledám vhodnou restauraci. Tady mám další tip od Leoša na dobrou restauraci - Taverna. Ta je bohužel z důvodu nemoci zavřená. Asi to přitahuju. Uchýlím se tedy do restaurace Bukurešť pod zámkem a bylo to v pohodě. Během oběda se přežene dešťová přeháňka, tak to byla klika.
Dlouho se nezdržuji a jen co dojím, valím dál. Při zpětném ohlédnutí jsou krásně vidět celé Rychlebky. Během chůze po silnici mi rozptýlení poskytují stáda krav a třešně. Trochu riskuji a testují své zaživání. Střídá se spalující vedro s příjemným stínem mraků. Ty se vůbec dost honí a průběžně sleduji radar. Sice nic nehlásí, ale o bouřkách stejně neví. Profil je ve srovnání s minulými dny absolutní rovina, tak kilometry rychle přibívají.
Něco po páté jsem ve Vidnavě a mířím rovnou k penzionu Modrý jelen. Beru si pokoj, dávám si důkladnou sprchu a jdu na večeři. Jen co zasednu ke stolu, přijde pořádný chrsták. Tak to bylo zase se štěstím a jsem moc rád, že nespím venku.
Zítra budu pokračovat v silniční anabázi až do Zlatých Hor a pak ještě vylezu na Biskupskou kupu. Příslib počasí je, tak snad to vyjde a nezmoknu.

zvětšit mapu

Fotogalerie