4. den pátek 07.06.2024 - Vidnava - Wieszczyna
38km/117km
1023m up/932m down
10h na cestě/8h chůze
Biskupská kupa
Noc nebyla nijak zvlášť odpočinková, pořád jsem se budil. Vzhledem k tomu, že penzion byl bez snídaně, tak už před sedmou vyrážím. Na náměstí si koupím snídani a začínám polykat kilometry asfaltu. Dnes mě jich čeká opravdu hodně. Když opouštím Vidnavu s napětím sleduji nebe, po kterém se nasouvají mraky. Šlapu co to jde, abych dešti utekl.
Jde se mi opravdu pěkně až do doby, kdy začne pršet. Nasazují pláštěnku na batoh a rázuji dál. Déšť střídá intenzitu a občas využiji úkryt pod stromy,. Snažím se co nejrychleji dojít do Mikulovic, ale nebaví mě to. Říkám si, že zkusím něco stopnout, ale jsem skeptický. Sám bych si nezastavil. Nicméně za pokus nic nedám, maximálně budu muset vytáhnout pončo a dojít to. K mému údivu asi páté auto zastavuje. S díky nasedám a raduji se, jak ujíždíme dešti. Asi po 4 kilometrech se objevuje suchá silnice, tak se nechávám vysadit a s úsměvem pokračuji k Mikulovicím. Po půl hodině mě dohání mrak a úplně ho slyším, jak se mi směje "Tak ty sis myslel, že mi ujedeš". Pouští na mě pěkný slejvák a mně nezbývá než vytáhnout pončo.
Do Mikulovic vcházím, když už zase svítí slunce. Balím tedy mokré pončo, ale pláštěnku na batohu ještě nechávám, aby oschla. Po krátké pauze jdu po hlavní výpadovce směrem na Zlaté Hory. Je to velice rušná silnice a tak opravdu spěchám k železniční zastávce Ondřejovice, kde ze silnice uhýbá zelená značka. A rázem jako když střihneš, je klid, tráva a parádně se jde.
Velký kus jdu podél říčky Olešnice. Nikdy jsem neviděl tak velké množství větších či menších stupňů v řece. Nechápu proč jich je tolik. Na louce u Ondřejovic si dávám krátkou pauzu a balím pláštěnku. Značka mě pak vyvede na louky nad Zlaté Hory a mě se naskytne pohled na majestátně se tyčící Biskupskou kupu. Do Zlatých Hor přicházím v době oběda a tak rovnou volím restauraci u Radnice. Večer jsem bohužel zjistil, že mi umřela nabíječka. Mám sice powerbanku, ale ta mi tak dlouho nevydrží. Zkouším to tedy vyřešit zde. Elektro je bohužel zavřené, ale naštěstí nezklamal vietnamský obchod se vším. Na oslavu nákupu si dám ještě točenou zmrzlinu a pak už mě čeká ta Kupa.
Kopec je to fakt parádní. Dost mi to připomíná Královecký Špičák, jen na něj se stoupalo kolem kopce, kdežto tady je to v podstatě přímo vzhůru. Na 3 kilometrech nastoupám skoro 500 metrů. Jdu si ale svým tempem a ne že bych to vyběhl, ale šlo se mi fajn. Na hoře mě čeká překvapení v podobě otevřeného kiosku. S tím jsem rozhodně nepočítal. Naopak jsem počítal s paradními výhledy z rozhledny a ty opravdu stály za to. Rozhledna má sice jen 19 metrů, ale kopec je okolo celkem odlesněný, tak je úžasně vidět kolem dokola. Je vidět Praděd, Kraličák i Sněžka (na tu jsem ale štěstí neměl). No a na druhé straně je krásné vidět Osoblažsko, které na mě čeká zítra.
Ani nevím proč jsem si na tento úsek naplánoval jen 26km s koncem zde, obzvlášť když tu není prakticky žádná možnost pověsit hamaku. Navíc jsem tu docela brzo, tak budu ještě pokračovat. Z Kupy scházím po červené do sedla, abych pak mohl vyjít na Velkou Stříbrnou. Z ní je nádherný pohled zpět na Biskupskou kupu. Když si jdu udělat fotku z vyhlídky, vyruším tu jednoho Poláka, který si tu dává pauzu. Málem dostal infarkt. Já si udělám fotku a pokračuji v klesání.
U rozcestniku značek přemýšlím co dál. Čas mám pořád dobrý a tak můžu ještě jít a najít si někde místečko na spaní. Když se tak dívám do mapy, nacházím prakticky na hranicích polský penzion. To je lákadlo. Rychlé ověření, jestli mají volno a je rozhodnuto. Je to ještě asi 6 kilometrů, ale to už v pohodě po značce dojdu. Tedy v pohodě, tedy po značce! Tady musím popsat zadní poznatek. Přímo na hranici se někde vyskytují jak české tak i polské turistické značky. KČT opravdu dává značky tam, kde je rozumná cesta nebo aspoň pěšina. Pokud se mu terén nelíbí, značku odkloní. To Poláci tak vybíraví nejsou. Ti dají značku v podstatě všude. To už mám vyzkoušené z dřívějška. Nicméně tady jsem se dostal do místa, kde hranice vedla rovně, česká značka tu už dávno nebyla a teď dokonce uhýbala i ta polská. Dívam se do mapy, je to něco přes kilometr, to dám. Ach můj bože. Jako začátek jakž takž, jen buš, pak louka s vysokou trávou, pak ostružiny, pak mokřad, pak všechno spatně. Plavba na lodích z Halámků byla proti tomuto výletní plavba po rybníce. Zrovna když nevím kudy dál, tak mi volají z recepce, jestli dneska dorazím. Co jim mám říct? Ano chtěl bych. Takže kámo, když už i polská značka uhne z daného sméru, nic nevymýšlej a uhni taky. Jinak to půjdeš 2x tak dlouho a poznáš nepoznané.
Když už jsem skoro nedoufal, dostal jsem se znovu na značenou pěšinu a něco po páté stojím špinavý, dodraný a plný klíšťat před penzionem. Rychle se ubytuji, dám si důkladnou sprchu, zbavím se parazitů a jdu na večeři.
V restauraci jsme dva. Já a recepční/servírka v jedné osobě. Potěší mě pohled na pípu s českým pivem - Svijany. Co mě potěší méně, že nemají jídelní lístek a nabídku mi paní jen řekla. Ano polština je příbuzný slovanský jazyk, ale z daného jsem rozuměl jen ruské pirožky a Caesar salát. Co si asi tak dám že? A samozřejmě pivko. Paní mi přinese lahvový Svijanský máz, že prý točené nemá a nemá ani otvírák. OMG. Otevření piva je ten nejmenší problém. Větší problém je, že ve mně okamžité zasyčí a když chci další, zase se omlouvá, že už to stejné nemá, že má jen jiné. No co se dá dělat a tak přede mnou stojí tmavá Svijanská kněžna 13. No panečku, to tedy bude večírek. Klid nebude. Když chci po jídle třetí, tak se omlouvá, že už další nemá. Tak jsem si mohl slovy klasika dovolit říct "Tenhle dům vypít nebyl vůbec žádný problém."
Vracím se tedy na pokoj a píšu deník. Až při rozboru záznamu trasy jsem zjistil, že to vůbec nebyl rovinatý úsek. Ano byla tam ta Kupa, ale tolik výškových metrů mě překvapilo. Obzvlášť, když se mi dnes šlo fakt skvěle.
Zítra chci vyrazit zase brzy a je fajn, že snídaně jsou už od 7. Vykroužím Osoblažský oblouk a začnu se stáčet směrem na Krnov. Dnešním prodloužením cesty budu muset další úseky překopat, tak uvidím kam nakonec dojdu.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor