Z Blaníku na Říp

4. den středa 16.09.2020 - Čelákovice - Mělník

48km/166km
346m up/327m down
11h na cestě/8.5h chůze
Každý den má své ráno i večer
Vstávám jako tradičně v 7. Ubytování mám bez snídaně, ale je k dispozici vybavená kuchyňka, tak si chystám čaj a pohankovou kaši s brusinkami. Špatná volba, kaše je vysloveně nechutná. Koušu ji z vysoka, ale přeci ji nevyhodím. Večer se mi podařilo v hospodě dobít powerbanku a na pokoji i mobil, tak plný energie v 8 vyrážím na cestu.
Nejdříve se z penzionu musím pár set metrů vrátit na značku a pak pokračuji kus po naučné stezce Hrbáčkovy tůně. Nádherný úsek cesty, fakt se kochám a několikrát si díky tomu zajdu. Nevadí. Super cesta pokračuje až do obce Káraný. Tady přejdu Jizeru a dál jdu po modré značce přes dálnici D10 - již třetí a poslední dálnice na tomto treku. Cesta je to ale pořád parádní a rázem jsem ve Staré Boleslavi. Bohužel tím jak nemám itinerář se slepě držím modré značky, kterou jsem měl včas opustit. Neopustil! Další dnešní kufr. Napravím svůj omyl a jelikož je po desáté, je čas na pauzu. Tentokrát si dám v cukrárně kafe a limču.
Následně si projdu Starou Boleslav. Bohužel bazilika sv. Václava se opravuje, tak se zastavím aspoň u renesančního kamenného mostu. Stezka zdánlivě nelogicky kličkuje po městě, ale uličky jsou úžasné. Občas doplněné ultra moderní stavbou.
Za Boleslaví se znovu napojím na stezku podél Labe a čeká mě 7 kiláků vedle řeky. Řeším ale co s obědem. Je už půl dvanácté a nejbližší hospoda je až v Lobkovicích, což je 15 kilometrů. No nic u Záryb je velký altánek, dám si tam pauzu, usuším věci a poobědvám z vlastních zdrojů. Něco málo po 12 jsem u altánku a k mé velké radosti je zde plnohodnotné občerstvení. Objednávám si grilovanou klobásu, limču a Dalešický ležák. Ten prý ale moc pění, tak jestli by mi nestačila Holba. Nevadí. Nicméně než spořádám klobásu a Holbu, mám na stole i Dalešický ležák, prý na ochutnání jako pozornost podniku. Asi se mě zdají. A vzhledem k tomu že Mapy.cz o nich nic neví, rád je tam hned nahlásím.
Blíží se jedna hodina a mě čeká ještě více než 25 kiláků, je čas tedy vyrazit. Přestože se dnes mělo ochladit, nestalo se tak. Smažím se na slunci jak řízek. Zelená značka tady dělá oblouk od Labe přes Kostelec nad Labem, aby se po pár kilometrech zase pokorně vrátila k řece. Za Kostelcem mě čeká 11 kilometrový úsek podél Labe až za Neratovice. Cesta je fajn, střídavě na slunci a ve stínu, ale přeci jen jsou to dvě hodiny chůze, tak si dávám sluchátka a pouštím si muziku.
V Lobkovicích v restauraci Aroma si dávám další pauzu. Speciální aroma jsem sem rozhodně přinesl. Proto měním komplet oblečení a po dvou pivech a citronádě pokračuji kolem Spolany dál. Již z dálky mě vítá Godzilla - 201 metrů vysoký komín. Je fakt monstrózní. Za Spolanou se již odkláním od Labe a přes Tuhaň, Větrušice a Záboří mírně nastoupávám k zelené značce, která mě následně provede kolem vinic až do Mělníka.
Přestože jsem poměrně uvařený, tak to dosud byl super den. Chci spát v lesíku za Mělníkem a protože mám výborný čas, zajdu ještě na večeři do hotelu Ludmila. A tady se to všechno začalo s..t
Hotel je zavřený. Nevadí, nejbližší další restaurace U Ještěra je 600 metrů. Na dotaz jestli vaří, dostávám odpověď, že jen pizzu a budu hodinu čekat. Pizza by až tak nevadila, ale protože je 6 hodin, tak hodina čekání je dost na hraně. Ale co, aspoň tu uschnu a pak rychle přejdu Mělník a najdu si nějaké místo na spaní i lehce za šera. Když ale udeří sedmá hodina a ani hosté, co přišli přede mnou stále nemají pizzu na stole, začínám propadat lehké panice. Ve čtvrt na 8 lehká panika přechází v zoufalství. Venku už není moc vidět. Je mi jasné, že za Mělník nemám šanci dojít. Kua. Narychlo obvolavám penziony. Všechno je buď plné nebo mi neberou telefon. Ono půl osmá je opravdu ideální čas na shánění ubytování. Kua kua. Ve tři čtvrtě na osm mám konečně před sebou objednanou pizzu a od jednoho pána příslib, že možná bude mít volný pokoj. Dá mi po osmé vědět.
Pizza je sice výborná, ale kvůli nejistotě spaní si ji moc nevychutnám. Ukázalo se taky, proč jsem musel tak dlouho čekat. Kuchařka a rozvozce pizzy je jedna osoba. Takže udělala několik porci, sedla do auta a vezla pizzu zákazníkům. A tak dokola. Boha jeho!!!
Ve čtvrt na devět mi volá pán, že pokoj je volný. Zatraceně se mi ulevilo. To už jsem počítal se spaním někde na nádraží. Platím a po tmě vyrážím na 3 kilometrový orienťák po městě. Musím říct, že i noční Mělník má své kouzlo. Kecám, fakt nemá. Jsem rád, že v 9 stojím před domem.
Jak dokáže blbý závěr dne zkazit dojem z celého dne. Takže si to shrňme. Jsou tu plusy i mínusy
Jako plusy vidím: za 2,5 hodiny v hospodě na mě uschnuly všechny věci; nakonec bude i dnes sprcha a tím plusy končí.
Teď mínusy: musel jsem dát 4 piva na lačno - úplný problém to není, ale rad bych to měl opačné; nemůžu spát venku za Mělníkem, takže mi zítra bude zbývat víc kilometrů; penzion je jiným směrem než zítra půjdu, takže mi bude zbývat ještě víc kilometrů; jak jsem spéchal přes město, mám zase všechno propocené.
Ale nestěžuju si, byl to super den. Zítra to nějak dorazím, vlak mi jede až 17:12

zvětšit mapu

Fotogalerie