3. den úterý 15.09.2020 - Kouřim - Čelákovice
45km/118km
297m up/347m down
10.5h na cestě/8h chůze
Kersko a Labe
Vstávám v 7 a před snídaní se balím. Stejně jako včera oblékám vlhké věci, protože to co jsem vypral, přes noc neuschlo. Taky zjišťuji, že nemám kabel pro nabití powerbanky. A vzhledem k tomu, že mobil teď přes den používám velmi často, musím dobíjet i po cestě. Powerbanka mi tedy jistě nevydrží. To není dobrý. Zhltnu rychle snídani, odpojím nabitý mobil a opět v 8 vyrážím.
Přestože už slunko valí, tak ještě nemá sílu a i díky mokrým věcem je mi poměrně chladno. Ale opravdu jen dočasně. Projdu Kouřimí a kousek za ní odbočím že silnice do houští po zelené značce. Nechci aby to vypadalo, že furt remcám, ale je moc fajn hned po ránu jít vysokou trávou a mít taky mokré boty i ponožky. Taky jen dočasně.
Mezi poli mírně vystoupám nad Klášterní Skalici a otevře se mi výhled do Polabí. No je to deska, tomu odpovídá i dnešní výškový profil. Podél Výrovky jdu přes Miškovice - moc pěkná obec a mířím do Vrbčan. Před obcí musím přejít silnici č.12 s brutálním provozem. Připadám si jak zajíc na krajnici, který se odhodlává přeběhnout na druhou stranu. Bylo to co fous, ale klaplo to.
Do Vrbčan v podstatě jen nakouknu a obcházím je po zelené značce krásnou cestou za zahrádkami. Pak ještě před železničním přejezdem odbočím podél Výrovky do přírodní rezervace Stráně u jezu. Až do Chotutic je super cesta, kde je co vidět.
V Chotuticích jsem v 10 hodin a mám za sebou 11 kiláků, tak mířím rovnou do hospody. Opět zavřeno, což není tak zásadní problém, protože vedle je otevřený obchod, kde si nakoupím chlazené nápoje a na schodech u Obecního úřadu si dám siestu a suším opět vše co mám na sobě. Oskar už valí plnou silou.
Za Chotuticemi mě čeká nejhorší úsek dnešního dne - 9 kilometrů po silnicích. Jediné štěstí je, že se asfalt ještě nestihnul nahřát a tak se peču jen zhora. Trička musím měnit po hodinách. Poté co za Milčicemi přejdu dálnici D11, zdárně po jednadvaceti kilometrech dorazím do Sadské. Hospoda Husárka se jeví jako vhodné místo na pauzu. Probíhají standartní rituály - pivo+limča, suším věci, oběd, pivo+limča, dobíjím mobil a navíc zkouším sehnat v obchodech USB kabel. Neúspěšně.
V jednu valím dál po červené značce směrem k Labi. Značka ovšem nemíří přímo k Labi, ale ještě udělá odbočku přes přírodní park Kersko-Bory. Na to se moc těším a je to za odměnu. Jednak je tu příjemný chládek, lesní cesty jsou balzám pro nohy, zastavím se u filmové restaurace Hájenka - mají kance jak se šípkovou tak i se zelím, a nakonec jdu kolem Hrabalovy chaty. Trocha kultury v tom hicu přijde vhod.
Z Kerska pak již přes Semice definitivně mířím k Labi. Je to fakt mohutná řeka. Po zkušenosti s trekem podél Moravy mám z této části trochu obavu, ale jak se ukáže naprosto zbytečnou. Je sice příšerné vedro, ale od vody jde lehký chlad a pěšina je lemovaná stromy, takže se občas dostanu i do stínu. Navíc je pořád co vidět, jsou tu rybáři, chatové osady a zemědělci zavlažují lány.
Cesta fakt krásně ubíhá a tak si dám 20 minutovou pauzu u zdymadla u Přerova nad Labem. Pofukuje tu mírný vítr, tak mi zase všechno krásně uschne.
Vzhledem k tomu jak jsem zase upocený a nasolený si už od Kerska pohrávám s myšlenkou na sprchu. Chci dojít až do Čelákovic, ale bohužel MapyCZ žádný penzion nenabízí. Oslovím tedy Siri a ta má naštěstí asi jiné zdroje a tak volám do penzionu Na Požárech a rezervuji si postel. V půl sedmé jsem na pokoji a okamžitě mířím do sprchy. Následně pak na večeři a pár piv.
Dnes to byl co se týká teploty opravdu pekelný den, ale až na ten silniční úsek to byla paráda.
Fotogalerie
zpět na hlavní akci
Napište svůj názor